Sergej Bondarčuk

Sergej Fedorovič Bondarčuk (25. září 1920, Bilozerka, Ukrajina – 20. října 1994, Moskva, Rusko) byl ruský herec, scenárista, divadelní a filmový režisér, filmový a divadelní pedagog, otec ruské herečky a režisérky Natálie.

Sergej Fjodorovič Bondarčuk
Sergej Fjodorovič Bondarčuk (29. listopadu 1969)
Narození	25. září 1920 Bilozerka
Úmrtí	20. října 1994 (ve věku 74 let) Moskva
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Alma mater	Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (do 1948)
Povolání	herec, filmový režisér, scenárista, filmový herec, divadelní pedagog, režisér, lektor a veřejná postava
Zaměstnavatelé	Mosfilm (od 1948) Divadlo filmového herce (od 1948) Gerasimovova všeruská státní univerzita kinematografie (od 1970)
Ocenění	zasloužilý umělec RSFSR (1951) Stalinova cena 1. třídy (1952) národní umělec SSSR (1952) Leninova cena (1960) Leninův řád (1967) … více na Wikidatech
Politická strana	Komunistická strana Sovětského svazu (od 1970)
Choť	Inna Makarova (1948–1956) Irina Skobceva (1959–1994)
Děti	Natalja Bondarčuk Jelena Bondarčuk Fjodor Sergejevič Bondarčuk
Příbuzní	Ivan Burlyayev a Marija Boerljaeva (vnoučata)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mezi jeho legendární filmy, kde hrál hlavní roli a zároveň jej i sám režíroval, patří zejména protiválečný film Osud člověka natočený podle stejnojmenné novely Michaila Šolochova, dále pak čtyřdílná epopej Vojna a mír, jež získala cenu Americké filmové akademie Oscar za nejlepší cizojazyčný film v roce 1969. Zaujaly i jeho další filmy, například film Waterloo z roku 1970, Rudé zvony, Bojovali za vlast a další.

Patří bezesporu mezi nejpozoruhodnější ruské filmové tvůrce, kteří se natrvalo zapsali nejen do historie ruského, ale i světového filmu.

Bondarčuk a Československo

Sergej Bondarčuk byl dvakrát oceněn na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Poprvé v roce 1952 za herecký výkon ve filmu Zlomená pouta (1951), kde ztvárnil hlavní postavu spisovatele Tarase Ševčenka. Podruhé jako režisér filmu Mexiko v plamenech - Rudé zvony, který v roce 1982 získal hlavní cenu - Křišťálový glóbus.

V roce 1973 natočil v hlavní roli sci-fi filmu Mlčení doktora Evanse řadu záběrů v Praze a v jejím okolí, mj. i na autoprázdné D1. V několika pasážích se dají rozpoznat i české nápisy obchodů nebo silničních ukazatelů.

Když jako režisér natáčel v roce 1986 historický film Boris Godunov, byly některé davové výjevy vytvořeny na Barrandově.   

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Sergej Fjodorovič Bondarčuk na Wikimedia Commons
• Osoba Sergej Bondarčuk ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Sergej Bondarčuk
• Sergej Fjodorovič Bondarčuk ve Filmové databázi
• Sergej Fjodorovič Bondarčuk v Česko-Slovenské filmové databázi
• České filmové nebe^{[nedostupný zdroj]}