Secese v Bruselu
From Wikipedia, the free encyclopedia
Umělecký sloh secese v architektuře a designu se poprvé objevil v Bruselu v Belgii na začátku 90. let 19. století a rychle se rozšířil do Francie a zbytku Evropy. Secese započala jako reakce na formální slovník evropského akademického umění, eklektismus a historismus 19. století. Byla založena na inovativním užití nových materiálu jako kov a sklo, otevřených prostorách interiérů s maximem světla, užívání zakřivených linií a dekorativních vzorů s přírodními prvky.
Ranní tvůrci ve stylu secese v Bruselu vytvořili kromě umění a architektury také nábytek, skleněné předměty, koberce, oblečení a další dekorativní formy. Některé z Bruselských městských částí jako jsou Schaerbeek, Etterbeek, Ixelles a Saint-Gilles, vznikly během rozkvětu secese a nachází se v nich mnoho budov v tomto slohu. Po roce 1900 se secese stala více formální a geometrická. Poslední secesní památkou v Bruselu byl palác Stoclet od moravsko-rakouského architekta Josefa Hoffmanna, který je dnes zapsaný na seznamu světového dědictví UNESCO. Stavba je příkladem přechodu ke geometričtějšímu a formálnějšímu stylu a zrodu secese a raného modernismu.
I navzdory volnému urbanistickému plánování tzv. Bruselizaci, kterou Brusel zavedl na konci 60. let 20. století, je v belgickém hlavním městě stále více než 500 secesních budov.