složky vodivého pletiva krytosemenných rostlin From Wikipedia, the free encyclopedia
Sítkovice jsou složky vodivého pletiva krytosemenných rostlin, které umožňují vedení cukernatých roztoků (asimilátů) lýkem, a to převážně z listů do místa spotřeby nebo do zásobních orgánů. U nahosemenných a kapraďorostů je nahrazují tzv. sítkové buňky.
Sítkovice jsou tvořeny živými buňkami prosenchymatického typu, které jsou uspořádány nad sebou a tvoří souvislý provazec. Jednotlivé buňky (články) jsou asi 20–40 mikrometrů široké a na délku měří 100–600 mikrometrů.[1] Uvnitř sice normálně obsahují cytoplazmu (na rozdíl od cév a cévic), ale jádro postupně degeneruje.
V příčných (a někdy i v podélných) stranách sítkovic jsou tzv. sítka (sítko, lat. cribrum) , která obsahují řadu otvorů, jimiž mohou procházet asimiláty. Tyto asimiláty obsahují převážně sacharózu, jakožto hlavní transportní formu cukrů. Otvory mají zpravidla velikost několik mikrometrů, ale velmi velké bývají u tykvovitých rostlin.
Kolem sítkovic se zpravidla vyskytují tzv. průvodní buňky, které pomáhají vyživovat degenerované sítkové články. Také proto zřejmě mají velká polyploidní jádra, která usnadňují rychlou výrobu proteinů.
Sítkovice vznikají obvykle na jaře rozdělením mateřských meristematických buněk a pracují jen jedno vegetační období. Na podzim se ucpávají polysacharidem kalózou. Někdy se na jaře kalóza rozpustí, ale obvykle se staré sítkovice prostě stlačí a vytvoří se nové.
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.