Ruské menšiny v Pobaltí
From Wikipedia, the free encyclopedia
Ruské menšiny v Pobaltí a vztah k nim jsou jedním ze znaků, kterými jsou si baltské státy blízké a podobné. Poměrně velká ruská menšina existuje na území všech tří těchto států. Rusové obývající oblasti Litvy, Lotyšska a Estonska se často označují jako Baltští Rusové.[zdroj?] Největší příliv Rusů byl po druhé světové válce.
A především v tomto období si tyto státy vytvořily velkou averzi vůči Rusku, především kvůli násilné rusifikaci neboli porušťování místních obyvatel. Tato nenávist zůstává v občanech baltských států dodnes, podobně jako neoblíbenost Němců v České republice. I když je pravdou, že současné vztahy s ruskou menšinou jsou již mnohem lepší.[zdroj?] Dokonce bylo jejich urovnání podmínkou pro vstup do Evropské unie. Tyto podmínky byly obsaženy v tzv. kodaňských kritériích.[1]
Estonsko | Lotyšsko | Litva | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
1934 | 1959 | 1935 | 1959 | 1938 | 1959 | |||
Estonci | 977 | 893 | Lotyši | 1473 | 1298 | Litevci | 2075 | 2151 |
Rusové | 34 | 240 | Rusové | 207 | 556 | Rusové | 59 | 231 |
Tabulka znázorňuje velký nárůst ruské menšiny v Estonsku, Lotyšsku a Litvě v období před druhou světovou válkou a po ní. Ve všech případech je tento nárůst více než dvojnásobný. Důvodem byla vysoká životní a ekonomická úroveň těchto zemí vůči zbytku SSSR.[2] Hlavní skupinu přistěhovalců tvořili dělníci a pak také někteří váleční veteráni a vojenští hodnostáři, kteří se rozhodli po válce zůstat v Pobaltí.