Rukopisy z Nag Hammádí
From Wikipedia, the free encyclopedia
Rukopisy z Nag Hammádí či také Knihovna z Nag Hammádí nebo Texty z Chenoboskia je soubor starověkých gnostických textů, pocházející pravděpodobně z 3. a 4. století po Kr., objevený u hornoegyptského města Nag Hammádí v roce 1945 Muhammadem Ali Sammanem. Jedná se o celkem 13 koptských papyrových kodexů, které byly uloženy v hliněné nádobě. Část textů byla vzápětí nenávratně ztracena, když některé listy byly použity na zátop. Nicméně valná většina textů se díky knězi jménem Al-Qummus Basiliyus Abd el Masih nakonec přece jen dostala do rukou vědců. Třináct papyrových kodexů obsahuje převážně spisy s gnostickým učením. Toto učení bylo do té doby známo výhradně ze spisů jeho odpůrců, především církevních otců, kteří proti gnozi neúprosně bojovali. Kodexy z Nag Hammádí jsou prvním materiálem svědčícím o tomto učení přímo a mají tak pro studium gnoze nesmírný význam.
Několik spisů se zde nachází vícekrát, a to hned v několika verzích. Charakter těchto spisů je různý – některé jsou velmi staré a mohou uchovávat staré tradice nezávislé na kanonických evangeliích (např. Tomášovo evangelium), jiné naopak se snaží o reinterpretaci kanonických textů či o nový, alternativní pohled na Ježíše jako gnostického spasitele. Podle literárního druhu se tyto spisy dělí na evangelia, skutky, (tajné) rozhovory apod.
Autory a opisovači těchto textů jsou gnostici pravděpodobně pocházející z blízkého kláštera sv. Pachomia, kteří je ukryli před jejich ničením zastánci biblické víry.