Rue du Faubourg-Saint-Honoré
ulice v Paříži From Wikipedia, the free encyclopedia
Rue du Faubourg-Saint-Honoré (česky ulice Předměstí svatého Honoria) je ulice v Paříži. Nachází se v 8. obvodu. Ulice je charakteristická množstvím luxusních obchodů, uměleckých galerií a zahraničních ambasád. Z ulice je vstup do Elysejského paláce, sídla francouzského prezidenta. Předměstí získalo název dle místního klášterního kostela zasvěceného sv. Honoriovi z Amiens, patronovi pekařů.
| |||
|---|---|---|---|
 Pohled do ulice | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Francie | ||
| Město | Paříž | ||
| Obvod | 8. obvod | ||
| Čtvrť | Madeleine, Faubourg-du-Roule | ||
| Poloha | 48°52′11,7″ s. š., 2°19′6,2″ v. d. | ||
| Začíná na | Rue Royale (48°52′6″ s. š., 2°19′23″ v. d.) | ||
| Končí na | Place des Ternes (48°52′40″ s. š., 2°17′55″ v. d.) | ||
| Historie | |||
| Denominace | 10. prosince 1847 | ||
| Další údaje | |||
| Délka | 2070 m | ||
| Šířka | 14,5 m | ||
| PSČ | 75008 | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Ulice vede od křižovatky s Rue Royale a končí na náměstí Place des Ternes u křižovatky s Avenue de Wagram. Ulice je orientována zhruba od východu na západ. Směrem na východ pokračuje ulice Rue Saint-Honoré a na západě navazuje Avenue des Ternes.
Ve středověku se ulice, která vedla od kostela sv. Honoria (dnes zaniklého, který se nacházel mezi ulicemi Rue Croix-des-Petits-Champs a Rue des Bons-Enfants) k bývalému mostu Roule, nazývala Rue du Faubourg-Saint-Honoré. Ta část ulice nacházející se mezi Rue La Boétie a Place des Ternes se nazývala Chausée du Roule (1635), Rue du Bas-Roule a Rue du Haut-Roule a později Rue du Faubourg-du-Roule podle předměstí Roule.
V 17. století se ve čtvrti Faubourg Saint-Honoré usazovaly bohaté vrstvy, především finančníci, kteří si zde vystavěli své městské paláce, z nichž mnohé se dodnes dochovaly. Rozvoj pokračoval i v 18. století, především díky odlivu obyvatel z oblíbené čtvrti Marais a usídlení regenta Filipa II. Orleánského v nedalekém Palais Royal v letech 1715-1723.
V letech 1724 a 1726 vydal Ludvík XV. zákaz nových staveb a parcelaci pozemků ve čtvrti, aby se zamezilo spekulacím. Tato omezení byla zmírněna v letech 1740 a 1765.
- Dům č. 6: žil zde spisovatel Henri Monnier (1799-1877)
- Dům č. 14: postaven na konci 18. století, v letech 1811-1835 zde sídlila radnice bývalého 1. obvodu.
- Dům č. 22: na konci 19. století zde otevřela svůj módní salón Jeanne Lanvin (1847-1946), jedna z prvních francouzských návrhářek.
- Dům č. 24: v domě z 18. století sídlí od roku 1879 firma Hermès.
- Dům č. 25: bývalá pařížská rezidence monackých knížat, než ji princ Albert I. přesunul do paláce na Avenue Georges-Mandel.
- Dům č. 29: palác Hôtel de Rohan-Montbazon pochází z roku 1719. Jeden zde sálů si uchoval empírovou výzdobu.
- Dům č. 31: palác Hôtel Pillet-Will byl postaven v roce 1887 pro hraběte Frédérica Pillet-Willa, správce Banque de France na místě bývalého paláce Hôtel Marbeuf. V roce 1965 koupilo dům Japonsko, nechalo jej přestavět a od roku 1967 je zde osobní rezidence japonského velvyslance.
- Dům č. 33: Hôtel Perrinet de Jars (též Hôtel de Guébriant) byl postaven roku 1714 pro Annu Levieux, ženu bankéře. V roce 1810 jej koupil Denis Decrès (1761-1820), ministr námořnictva císaře Napoleona. V letech 1849-1864 si jej pronajala ruská ambasáda. V roce 1856 jej koupil baron Nathaniel de Rothschild a nechal ho roku 1864 přestavět. V roce 1920 palác koupil Henri de Rothschild a dones zde sídlí soukromý pařížský klub Cercle de l'Union interalliée. Budova směřující do ulice vznikla v roce 1928.
- Dům č. 35: dvojče domu č. 33, také vznikl roku 1714 pro Louise Chevaliera, prezidenta Pařížského parlamentu. V roce 1855 jej koupili bankéři a bratři Isaac a Émile Pereire. Palác dnes patří velvyslanectví Velké Británie.
- Dům č. 39: Hôtel de Charost byl postaven v letech 1720-1722. V roce 1760 byl interiér zařízen v novoklasicistním stylu. Další přestavbu provedla Pauline Bonaparte (1780-1825), která zde žila v letech 1803-1815. V roce 1814 dům i s celým zařízením koupila Velká Británie pro svou ambasádu. V roce 1825 zde architekt Louis Visconti vybudoval spojovací křídlo s prosklenou galerií, jednu z prvních zimních zahrad v Paříži. V roce 1833 zde měl svatbu skladatel Hector Berlioz a jeho první žena Harriet Smithson. U příležitosti návštěvy královny Victorie zde byl vybudován trůnní sál. Dnes je zde soukromá rezidence britského velvyslance.
- Dům č. 41: Hôtel de Pontalba postavil v letech 1842-1855 Louis Visconti pro baronku Michaelu de Pontalba na místě bývalého paláce Hôtel d'Aguesseau, který koupila roku 1836. V roce 1876 získal dům baron Edmond James de Rothschild. V roce 1948 koupila Hôtel de Pontalba vláda Spojených států jako kancelářskou budovu své ambasády. V letech 1966-1971 byl palác restaurován a dnes slouží jako osobní rezidence amerického velvyslance ve Francii.
- Dům č. 55: bývalý Hôtel d'Évreux, podle jména prvního majitele, kterým byl vrchní velitel francouzské armády Louis Henri de La Tour d'Auvergne, hrabě z Évreux, je dnes součástí Elysejského paláce. Byl postaven roku 1720.
- Dům č. 76: v domě sídlí Galerie Charpentier, kterou má pronajatou aukční síň Sotheby's.
- Dům č. 85: Hôtel de La Vaupalière byl postaven roku 1768. Fasáda směrem do zahrady (viditelná z Avenue Matignon) ve stylu Ludvíka XVI. je chráněná jako historická památka.[1] Dnes zde má centrální sídlo společnost AXA.
- Dům č. 96: Hôtel de Beauvau, který nechal postavit roku 1768 Charles Juste de Beauvau-Craon (1720-1793), maršál Francie. Palác byl zkonfiskován za Velké francouzské revoluce a často měnil majitele. V roce 1859 koupil dům francouzský stát pro ministerstvo Alžírska a kolonií, dnes zde sídlí ministerstvo vnitra.
- Dům č. 114: v letech 1903-1908 zde měl fotografický ateliér Eugène Druet.
- Dům č. 112: Le Bristol je pětihvězdičkový hotel, který patří k nejluxusnějším v Paříži. Z důvodu blízkosti prezidentského paláce jsou zde často ubytováni významní hosté.
- Dům č. 120: Hôtel de Chastenaye, palác z konce 18. století.
- Dům č. 134: palác ve stylu empíru byl postaven pro matematika Josepha Louise Lagrange.
- Dům č. 135: Hôtel de Rigny též nazývaný Hôtel de Fels ze 60. let 19. století patřil členům rodiny Talhouët-Roy. Byl postaven jako napodobenina (pastiš) stylu konce 18. století. Na ulici vedou dva přízemní pavilony, corps de logis se nachází mezi nádvořím a zahradou.
- Dům č. 137: Hôtel Schneider též nazývaný Hôtel de Talhouët-Roy nechal postavit francouzský průmyslník Henri Schneider (1840-1898). Dnes zde sídlí produkční společnost EuropaCorp filmaře Luca Bessona.
- Dům č. 154: Kostel Saint-Philippe-du-Roule postavený v letech 1772-1784, který postavil architekt Jean-François-Thérèse Chalgrin (1739-1811).
- Domy č. 183-189: blok malých domů z 18. století, které představují původní zástavbu na předměstí Roule.
- Dům č. 185: v domě žil malíř Henri Harpignies (1819-1916).
- Dům č. 208: nemocnici a vzdělávací ústav nechal roku 1784 postavit finančník Nicolas Beaujon. Původně byl dům sirotčinec zdejší farnosti, ale od roku 1795 sloužil nemocným. V roce 1935 byla nemocnice přeložena do nového objektu v Clichy-sur-Seine a budova byla přeměněna na policejní komisařství. Dnes slouží jako kulturní dům radnice 8. obvodu.
- Dům č. 222: klášter dominikánů založený roku 1874 včetně kostela Zvěstování Panny Marie v novobyzantském stylu. Klášter se nachází v paláci z 19. století a jeho zvonice pochází z roku 1925. Moderní přístavba je z roku 2008.
- Dům č. 233bis: v domě měl ateliér francouzský sochař Denys Puech (1854-1942).
- Dům č. 240: spisovatel Gustave Flaubert (1821-1880) zde žil od roku 1875 až do své smrti.
- Dům č. 252: koncertní síň Salle Pleyel.
Zaniklé stavby
- Dům č. 13: nechala zbořit císařovna Evženie de Montijo kvůli pověrčivosti a dům s tímto číslem popisným již nebyl nikdy obnoven.
- Domy č. 43 až 53: na místě těchto domů se původně nacházel blok šesti paláců postavených ve třetí čtvrtině 18. století. Paláce byly postupně zbořeny od 2. polovině 19. století do 30. letech 20. století.
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
