Rozdělení povinností
rozčlenění úkolů, které by jednotlivec mohl rozumně splnit sám, na více úkolů, takže nikdo nebude mít výlučnou kontrolu. / From Wikipedia, the free encyclopedia
Rozdělení povinností je také známé jako segregace či sdílení povinností nebo pod angl. zkratkou SoD (Separation of Duties), v politické oblasti se používá rozdělení pravomocí nebo dělba moci. Je to po staletí známá zásada, přístup podle kterého je nutné mít k důležitým úkolům více než jednu osobu; v podnikání je toto provedeno umělým rozdělením úkolu mezi více osob. Rozdělení slouží jako vnitřní kontrola, která má předcházet podvodům a chybám. Tradičním příkladem dělení nebo sdílení povinnosti je požadavek dvou podpisů na šeku nebo na smlouvě.
V demokraciích slouží k podobnému účelu rozdělení veřejné moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, aby se zajistila soudcovská nezávislost a výkonná moc byla omezena zákony, jež si nemůže schvalovat sama.[1][2]. Některé země (Itálie, ČR) zjišťují, že předseda vlády by neměl vlastnit nebo ovládat média, protože ta silně ovlivňují veřejné mínění. (Více viz Funkce masmédií).
V informatice se k naplnění tohoto principu zavádí speciální politiky a různé typy redundance. Také zde má SoD zabránit hromadění příliš velké moci v rukou jediné osoby nebo rozdělit kritickou komponentu na více částí.[3] Např. diskové pole RAID chrání data před fyzickým selháním jednoho nebo více pevných disků.