Rozšiřování Evropské unie
From Wikipedia, the free encyclopedia
Rozšiřování Evropské unie označuje proces evropské integrace přijímáním nových členských států nejdříve do Evropského hospodářského společenství (EHS) a pak jeho nástupce, Evropské unie (EU).
EU – založení a rozšíření |
---|
1952–58: zakládající státy: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo*, Nizozemsko (*1990 rozšířeno o bývalou NDR) |
1973 – první rozšíření: Dánsko**, Irsko, Spojené království (**Grónsko vystoupilo 1985) |
1981 – druhé rozšíření („jižní“): Řecko |
1986 – třetí rozšíření („jižní“): Portugalsko, Španělsko |
1995 – čtvrté rozšíření („severní“): Finsko, Rakousko, Švédsko |
2004 – páté rozšíření („východní“): Česko, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko a Slovinsko |
2007 – šesté rozšíření („druhé východní“): Bulharsko, Rumunsko |
2013 – sedmé rozšíření: Chorvatsko |
Původních šest států se rozšířilo v letech 1973, 1981, 1986 a 1990 na celkem 12 států, které v roce 1993 formálně založily Evropskou unii. Ta se pak rozšiřovala v letech 1995, 2004, 2007 a 2013. Česká republika byla součástí největšího rozšíření v květnu 2004. Z maximálního počtu 28 států po brexitu v lednu 2020 klesl počet na 27.
K roku 2024 probíhají přístupová jednání s Albánií (od roku 2020), Bosnou a Hercegovinou (od března 2024)[1] Černou Horou (od roku 2012), Severní Makedonií (od roku 2020), Srbskem (od roku 2014) a Tureckem (od roku 2005). Bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker a komisař pro rozšíření Johannes Hahn označili Srbsko a Černou Horu za přední kandidáty a předpokládali, že se připojí do roku 2025, tedy během příštího funkčního období Evropské komise.[2][3][4] Jednání s Tureckem probíhají, ale byla fakticky pozastavena kvůli námitkám EU vůči reakci turecké vlády na pokus o státní převrat v roce 2016 a ústupu od demokracie.[5]
Bosna a Hercegovina podala žádost o členství v roce 2016, Ukrajina, Gruzie a Moldavsko v prvních týdnech ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022. Bosna a Hercegovina, Ukrajina a Moldavsko byly následně uznány jako oficiální kandidáti. Bosna a Hercegovina pak získala oficiální status kandidátské země v prosinci 2022.[6] Ukrajina byla vyzvaná k provedení reforem, pochybnosti jsou především ohledně demokracie, o právním státě a korupci.[7]