Rilsko-rodopský masiv

Rilsko-rodopský masiv je horský systém, tvořící střední a nejvyšší část Trácko-makedonského masivu. Zasahuje na území Bulharska a Řecka. Jeho nejvyšší horou je rilská Musala (2 925 m).

Rilsko-rodopský masiv, Рило-Родопски масив
Rodopy, Mesta
Nejvyšší bod	2 925 m n. m. (Musala)
Nadřazená jednotka	Trácko-makedonský masiv
Sousední jednotky	Srbsko-makedonský masiv, Stara planina, Hornothrácká nížina, Thrácký masiv, Egejské moře
Podřazené jednotky	Rila, Pirin, Vitoša, Rodopy, Slavjanka, Stargač, Falakro, Pangaeon
Světadíl	Evropa
Stát	Bulharsko Bulharsko Řecko Řecko
Horniny	rula, žula, svor, fylit, vápenec
Povodí	Dunaj, Marica, Mesta, Struma
Souřadnice	42° s. š., 24° v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vymezení

Rilsko-rodopský masiv je na západě vůči Srbsko-makedonskému masivu vymezen riftovým údolím Strumy. Na severu od Staré planiny a Hornothrácké nížiny a na východě od Thráckého masivu jej odděluje údolí Marice, na jihu zasahuje až k Egejskému moři.

Geologie

Celá soustava je vrásno-zlomového původu, pohoří jsou tvořena krami vyzdviženými a pánve a kotliny pokleslými. Vývojově jsou to trosky velmi starých pohoří, jež byla zarovnána a teprve v neogénu získala dnešní uspořádání hrásťových pohoří s častými zbytky zarovnaných povrchů, příkrými svahy a velkými výškovými rozdíly. Vše pak dotvořila ledovcová modelace, která dala horským štítům vzhled karlingů, dala vzniknout skalním stěnám, karům a trogům.

Členění a nejvyšší vrcholy

• Rila – Musala 2 925 m
• Pirin – Vichren 2 914 m
• Vitoša – Černi Vrah 2 290 m
• Slavjanka – Gotsev Vrah 2 212 m
• Falakro – 2 194 m
• Rodopy – Goljam Perelik 2191 m
• Pangaeon – Mati 1 956 m
• Stargač – Kulata 1 270 m

Vodstvo

Přes Rilsko-rodopský masiv přechází rozvodí mezi úmořími Černého a Egejského moře. Pramení zde Struma, Iskăr, Marica a Mesta. Vzhledem k dřívějšímu zalednění jsou zdejší pohoří bohatá na jezera. V Rile je 183 ledovcových jezer, v Pirinu dokonce 186^[1]. Největší z nich je rilské Smradlivo ezero (24 ha). V celé horské soustavě se také nachází mnoho vodních nádrží - např. Bílý Iskăr.

Reference

1. KRÁL, Václav. Fyzická geografie Evropy. [s.l.]: Academia, 1999. ISBN 80-200-0684-2.