Resilience měst
From Wikipedia, the free encyclopedia
Resilience má podobný význam jako slova odolnost, nezdolnost, houževnatost, pružnost či nezlomnost.[1] V češtině je tento výraz zřídka užívaný, mnohem častěji se tak setkáme s českým ekvivalentem odolnost, nicméně význam slova resilience je trochu širší. Jde o „schopnost systému vyrovnat se se změnou a pokračovat v rozvoji“[2] a resilientní systém je zároveň takový, který je schopen otřesy a zvraty (jako je například klimatická změna) využít „k podnícení inovativního myšlení, které mu umožní obnovu a další rozvoj“[2].
Resilience měst (z angl. Urban resilience) či odolnost měst je obecně definována jako „měřitelná schopnost jakéhokoli městského systému s jeho obyvateli udržet kontinuitu přes všechny otřesy a stresy a zároveň se pozitivně přizpůsobovat a transformovat směrem k udržitelnosti“.[3] Jinak řečeno, jde o "schopnost jednotlivců, komunit, institucí, podniků a systémů ve městě přežít, přizpůsobit se a růst bez ohledu na to, jaké druhy chronických stresů a akutních šoků zažívají".[4]
Odolným městem je takové město, které posuzuje, plánuje a jedná tak, aby se připravilo a bylo schopno reagovat na nebezpečí – přírodní i člověkem způsobené, náhlé i pomalu nastupující, očekávané i neočekávané.[3] Akademická diskuse o městské odolnosti se primárně soustředila na tři různé hrozby – změnu klimatu, přírodní katastrofy a terorismus.[5][6] Odolnost vůči těmto hrozbám byla diskutována v kontextu nefyzických i fyzických aspektů městského plánování a designu.[7][8][9] V souladu s tím byla strategie obvykle pojímány z hlediska boje proti terorismu, jiným katastrofám (zemětřesení, lesní požáry, tsunami, povodně, sluneční erupce atd.) a zařazení udržitelné energie do infrastruktury.[10] Města mohou být pro svou složitou strukturu a fungování vystavena jak náhlým událostem (jako jsou např. zemětřesení, záplavy a hurikány, ale i propuknutí násilí, migrační krize, průmyslové incidenty a zdravotní epidemie), tak postupným, pomalu se plížícím procesům, jako jsou strukturální průmyslové transformace, ekonomické recese, rostoucí chudoba a sociální rozdíly a zhoršování životního prostředí.[11]
Obrovská hustota obyvatelstva ve městech činí jejich obyvatele zvláště zranitelnými. To vše dělá plánování resilience kriticky důležitým. Rostoucí urbanizace za poslední století je zároveň spojena se značným rozrůstáním samotných měst. Úsilí o odolnost se nezaměřuje pouze na to, jak se jednotlivci, komunity a podniky vyrovnávají s mnoha otřesy a stresy, ale využívají také příležitostí k transformačnímu rozvoji. Budování odolnosti města se opírá o investiční rozhodnutí, která upřednostňují výdaje na činnosti nabízející alternativy, které dobře fungují v různých scénářích. Taková investiční rozhodnutí musí brát v úvahu budoucí rizika a nejistoty. Vzhledem k tomu, že riziko nelze nikdy zcela eliminovat, je plánování krizí a katastrof zásadní.[12]