From Wikipedia, the free encyclopedia
Relikviář je schrána nebo schránka na relikvie. Jsou v ní uloženy, a často i vystaveny. Relikviáře jsou předmětem uctívání, a proto bývají umístěny v křesťanských, buddhistických nebo hinduistických chrámech na oltářích nebo v pokladnicích. Za nejcennější (primární) relikvie jsou považována těla proroků, světců, Ježíše Krista nebo Panny Marie a jejich části nebo částečky. Pod nimi významem stojí relikvie druhotné (sekundární), jimiž jsou osobní předměty, které pocházejí z hrobu světce nebo jsou legendou spojeny s jejich životem či osobním užíváním.
Relikviář má devoční význam. Lidé věří, že svaté ostatky v sobě mají posvátnou sílu, zázračnou moc pomáhat či uzdravovat. Klanět se, uctívat či dotýkat se relikviářů má věřícím přinést ve spojení s modlitbou požehnání či zvláštní milost.
V katolických chrámech nebo v chrámových pokladnicích:
těla římských prvomučedníků a světců v prosklených rakvích (např. u sv. Tomáše v Praze, v katedrále v Litoměřicích nebo ve Waldsassenu )
První relikviáře (kolem 4. století) měly podobu malých schránek. Velké zdobené truhly a rakve se začaly objevovat na přelomu 12. a 13. století. Příkladem velkého bohatě zdobeného relikviáře je například Relikviář svatého Maura v Bečově nad Teplou. Zvláštním typem relikviářů jsou schránky ve tvaru uchovávané části těla (ruka, hlava apod.), které jsou někdy nazývány „mluvící relikviáře“.[1] Kolem čtvrtiny 13. století se začaly vyrábět deskové relikviáře zvané plenáře.
Evropa
Česko
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.