From Wikipedia, the free encyclopedia
Vatikánský rozhlas (italsky Radio Vaticana), je oficiální rozhlasová stanice Vatikánu, kterou na přání papeže Pia XI. vybudoval slavný italsko-irský vynálezce bezdrátového vysílání Guglielmo Marconi. Bylo založeno především jako nástroj pro šíření katolické víry a pro komunikaci Svatého stolce s věřícími, ale později se zaměřilo spíše na zpravodajskou činnost s orientací na informace z Vatikánu a katolického světa. Přináší podrobné reportáže o činnosti papeže a o jeho cestách.
Radio Vaticana | |
---|---|
Sídlo Vatikánského rozhlasu na Piazza Pio | |
Vznik | 1929 |
Typ | mediální organizace |
Sídlo | Palazzo Pio, Piazza Pia n.3, Řím |
Souřadnice | 41°54′11″ s. š., 12°27′50″ v. d. |
Působnost | zbytek světa |
Mateřská organizace | Dikasterium pro komunikaci |
Oficiální web | www |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vedením rádia jsou od jeho počátků pověřeni jezuité. Autorem světoznámé znělky rádia "Kristus kraluje, Kristus vítězí" (Christus regnat, Christus vincit, Christus imperat) je český hudební skladatel Jan Kunc.[1]
Rádio původně nevysílalo žádné reklamy, což se změnilo v červenci 2009. Důvodem byla snaha o pokrytí rostoucích nákladů. Všechny vysílané reklamy musí splňovat morální nároky Svatého stolce.[2][3]
Od září 2019 je odpovědným vedoucím Vatikánského rozhlasu Massimiliano Menichetti.[4] Sídlo se nachází v Piazza Pio v Římě, mimo hradby Vatikánu.[5]
Rádio bylo založeno v únoru 1929, krátce po vzniku samostatného městského státu Vatikán. Pro potřeby rozhlasu byla ve Vatikánských zahradách postavená nová budova, vysílací centrum Marconi. Prvním ředitelem byl Giuseppe Gianfranceschi.[6] Vysílání zahájil 12. února 1931 sám Pius XI. latinskou promluvou „Qui arcano Dei“.[7][8][9][10]
V roce 1936 bylo rádio uznáno Mezinárodní radiofonní unií (UIR). V témže roce byly vytvořeny nové kanceláře a rozhlasová studia v paláci Lva XIII. při severní kruhové věži leonské zdi ve Vatikánských zahradách.[6] Po smrti Pia XI. v roce 1939 vatikánský rozhlas poprvé přenášel průběh konkláve i uvedení nového papeže Pia XII. do úřadu.[6]
První vysílání probíhala v latině, ale již během druhé světové války se vysílalo v devíti jazycích a po roce 1945 se počet jazykových mutací ještě zvýšil na 18. Také se rozšířil redakční tým.
Rádio Vatikán bylo v roce 1950 jednou z 23 zakládajících vysílacích organizací Evropské vysílací unie (EBU).
Kvůli potřebě silnějších vysílačů byla roku 1954 zahájena stavba vysílacího střediska v Santa Maria di Galeria, severozápadně od Říma. Italská republika udělila místu exteritoriální status již v roce 1951.[11] Pius XII. středisko slavnostně otevřel 27. října 1957.[6][12]
Protože v 2. polovině 20. století již stávající prostory ve Vatikánských zahradách nestačily potřebám rozrůstajícího se rozhlasového studia (vysílání probíhalo již v 32 jazycích), bylo 29. ledna 1970 otevřeno nové sídlo Vatikánského rozhlasu v Palazzo Pio na Piazza Pio, západně od Andělského hradu.[5][6]
Rychlý rozvoj techniky na konci 20. století ovlivnil i Rádio Vatikán. Dostupnost internetu, rozvoj družicového a digitálního rozhlasu a též obavy z intenzivního elektromagnetického záření vedly k útlumu vysílání na krátkých vlnách a úplnému opuštění středních vln. Vysílací antény v Santa Maria di Galeria byly v letech 2014–2016 demontovány.[13]
Dne 27. června 2015 zřídil papež František v rámci Římské kurie Dikasterium pro komunikaci, které bylo pověřeno správou deníku L'Osservatore Romano, Vatikánského rozhlasu a televizního vysílání. Dosavadní samostatná média byla sloučena pod hlavičkou internetového portálu Vatican News.[4]
V roce 2016 zaměstnával vatikánský rozhlas 355 osob zhruba 60 národností. K roku 2021 vysílal v 41 jazycích (včetně esperanta[14] a latiny[15]) a provozoval navazující webové stránky v 37 jazycích.[16]
O vysílání v češtině se zasadil především pražský arcibiskup Josef Beran, který již během svého prvního pobytu v Římě požádal 23. února 1947 o zvláštní vysílání pro Československo. V té době jeho snahu podporovala i československá vláda. První české vysílání se konalo 22. dubna 1947 u příležitosti zahájení jubilejních svatovojtěšských oslav za účasti také českých studentů semináře. Pravidelně se začalo vysílat 24. prosince 1947. Původně existovalo pro Československo jen jedno společné vysílání, v roce 1949 došlo k jeho rozdělení na českou a slovenskou sekci.[17] Na počátku vysílání stál P. Julius Fiřt, spirituál Nepomucena, české papežské koleje v Římě. Po únoru 1948 bylo třeba předkládat vysílání ke kontrole vatikánské cenzury. Po roce 1950 nastal úkol informovat o pravém stavu katolické církve, zejména proti Katolické akci v Československu. Roku 1953 přichází P. Petr Ovečka, který spolu se slovenským knězem Osuským produkovali také latinské vysílání (které nebylo rušeno). Roku 1970 nastoupil P. Josef Koláček. Byly rovněž přenášeny české mše.[18]
V současné době je české vysílání dostupné na internetových stránkách Radia Vatikán (Vaticannews.va), v ČR pak též na FM kmitočtech Radio Proglas.[19][20]
Vysílací stanice Marconi je původní budovou vatikánského rozhlasu, pojmenovanou na počest vynálezce bezdrátového vysílání, držitele Nobelovy ceny a tvůrce Rádia Vatikán, Guglielmo Marconiho. Při budově jsou umístěny vysílací antény.
Nad vstupem do budovy je umístěn výklenek s erbem Pia XI., na jehož přání byl rozhlas vybudován. Uvnitř se nachází malé muzeum Radia Vatikán (Museo tecnico Radio Vaticana), vystavující zejména stovky přístrojů, užívaných v devadesátileté historii Vatikánského rozhlasu.[21][22]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.