R-7A (balistická raketa)
sovětská mezikontinentální balistická střela / From Wikipedia, the free encyclopedia
R-7A (rusky Р-7А) je výrobní typové označení první operační sovětské mezikontinentální balistické rakety, běžně známé pod přezdívkou Semjorka (Семёрка), která vznikla vylepšením původní verze Semjorky, balistické rakety R-7. Vojenské označení je 8K74. Kódové označení používané ministerstvem obrany USA je SS-6 Mod. 2, v rámci vojenské složky organizace NATO (ASCC) byla nazývána kódovým jménem Sapwood (stejně jako původní typ R-7).
R-7A (8K74) | |
---|---|
Vlastnosti | |
Délka | 31 m (včetně bojové hlavice) 28 m (bez hlavice) |
Šířka | 11,2 m |
Prázdná hmotnost | 27 000 kg |
Vzletová hmotnost | 280 000 kg |
Stupně | 2 |
1. stupeň | |
Délka | 19,2 m |
Šířka | 2,7 m (jeden blok) |
Motor | 4 × RD-107 (8D74K) |
Tah | 4 × 996 kN |
Palivo | kerosin T-1 |
Okysličovadlo | kapalný kyslík |
Doba hoření | 118 s |
2. stupeň | |
Délka | 28,0 m |
Šířka | 3,0 m |
Motor | 1 × RD-108 (8D75K) |
Tah | 940 kN |
Palivo | kerosin T-1 |
Okysličovadlo | kapalný kyslík |
Doba hoření | 325 s |
Raketu vyvinulo oddělení č. 25 konstrukční kanceláře OKB-1 (Opytno-konstruktorskoje bjuro, Опытно-конструкторское бюро № 1, ОКБ-1) vedené D. I. Kozlovem, v roce 1960 přejmenované na filialku č. 3 OKB-1 a ještě později (30. července 1970) reorganizované v samostatnou konstrukční kancelář CSKB (Centralnoje specializirovannoje konstruktorskoje bjuro, Центральное специализированное конструкторское бюро, ЦСКБ). Toto oddělení bylo zřízeno v městě Kujbyšev (nyní Samara), aby bylo v úzkém kontaktu s kujbyševským Státním leteckým výrobním závodem č. 1 (Государственный авиационный завод № 1, nyní CSKB-Progress, ЦСКБ-Прогресс), který zajišťoval sériovou výrobu balistických mezikontinentálních raket tohoto i předchozího typu.
Raketové motory pro oba stupně rakety R-7A byly téměř identické, jako u předchozího modelu R-7, pouze měly zlepšené charakteristiky, čímž se dosáhlo jejich vyšší účinnosti. Vyvinula a vyrobila je konstrukční kancelář OKB-456 pod vedením hlavního konstruktéra, akademika V. P. Gluška a řídicí systémy pak vědecko-výzkumný ústav NII-885 (Научно-исследовательский институт № 885, НИИ-885), řízený N. A. Piljuginem. Raketa byla schopná dopravit bojovou hlavici o hmotnosti kolem 3 tun na vzdálenost přes 10 000 km, přičemž rozptyl od bodu zacílení neměl převyšovat 5 km. Ve výzbroji Sovětské armády byla v létech 1960 až 1968.
R-7A byla již schopna zasáhnout celé území USA, ale stále trpěla podobnými nedostatky jako její předchůdkyně R-7: vyžadovala relativně dlouhou přípravu ke startu (miniálně 8 až 12 hodin), rozsáhlé technické zázemí (výrobní závod na zkapalňování kyslíku ze vzduchu), velké montážní haly pro její přípravu a velkou vypouštěcí rampu na úrovni terénu, kterou nebylo možno skrýt před fotografickým průzkumem z vysokolétajících špionážních letadel (např. U-2) a později ani před fotoprůzkumnými družicemi. V bojové pohotovosti na rampě i po dalších vylepšeních nemohla být udržována déle než jeden měsíc.