Purkart z Janovic
český šlechtic / From Wikipedia, the free encyclopedia
Purkart z Janovic († po 1289) byl přední český šlechtic z rodu Janoviců.
Purkart z Janovic | |
---|---|
Nejvyšší zemský hofmistr Českého království | |
Ve funkci: 1283 – 1283 | |
Panovník | Václav II. |
Nástupce | Záviš z Falkenštejna |
Hornorakouský zemský hejtman | |
Ve funkci: 1275 – 1276 | |
Panovník | Přemysl Otakar II. |
Štýrský zemský hejtman | |
Ve funkci: 1270 – 1275 | |
Panovník | Přemysl Otakar II. |
Předchůdce | Bruno ze Schauenburku |
Nástupce | Milota z Dědic |
Nejvyšší maršálek Českého království | |
Ve funkci: 1268 – 1275 | |
Panovník | Přemysl Otakar II. |
Předchůdce | Jindřich z Lichtenburka |
Nástupce | Bavor II. ze Strakonic |
Prácheňský kastelán | |
Ve funkci: 1264 – 1264 | |
Panovník | Přemysl Otakar II. |
Zvíkovský purkrabí | |
Ve funkci: 1260 – 1277 | |
Panovník | Přemysl Otakar II. |
Předchůdce | Bavor I. ze Strakonic |
Nástupce | Albero a Dobeš |
Narození | 13. století |
Úmrtí | 13. století |
Rodiče | Konrád z Janovic |
Děti | Zdík z Janovic |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Patřil mezi nejbližší spolupracovníky a důvěrníky krále Přemysla Otakara II., jehož doprovázel na mnoha jeho vojenských tažení. Zúčastnil se například bitvy u Kresenbrunnu. Patrně nechal vystavět hrad Vimperk. Od roku 1260 do roku 1277 působil jako zvíkovský purkrabí, později jako prácheňský kastelán, kterým se připomíná pouze v roce 1264. Mezi lety 1268 a 1275 zastával velmi významný úřad nejvyššího maršálka, mezi lety 1270 a 1275 současně působil jako štýrský zemský hejtman a od roku 1275 do roku 1276 zastupoval českého krále v Horních Rakousích. Poté, co Přemysl Otakar II. v roce 1278 v bitvě na Moravském poli padl, v zemi vypukla anarchie, v níž se Purkart spolu se svým spojencem pražským biskupem Tobiášem z Bechyně přidržoval Oty Braniborského a usiloval o stabilizaci poměrů v zemi. V roce 1283 se zasadil o návrat dědice trůnu Václava II. do Čech. Následně se spolu s Tobiášem z Bechyně a jinými chopil faktické moci v zemi, kterou ale ztratil o rok později, když ho porazila klika Vítkovců v čele se Závišem z Falkenštejna. Roku 1283 zároveň krátce vykonával úřad nejvyššího hofmistra. V roce 1289 se podílel na Závišově svržení.