Ptolemaios III. zvaný Euergetés („Dobrotivý“) Πτολεμαίος Ευεργέτης byl třetí faraon z dynastie Ptolemaiovců, vládnoucí v letech 246–222 př. n. l. Ptolemaios III. byl nejstarším synem Ptolemaia II.Filadelfose a jeho první manželky Arsinoe I. Na trůn faraona nastoupil po smrti otce roku 246 př. n. l. ve věku asi 38 let. Jeho žena Berenika III. byla dcerou Megase, krále Kyreneiky a nevlastního bratra Ptolemaia II.[3][4] Významným vojenským úspěchem jeho vlády byla invaze do oblasti severní Sýrie, kterou uskutečnil po zavraždění své nejstarší sestry Bereniky II.[p 1] Uvádí se, že to bylo záminkou pro napadení oslabené Sýrie. Během této třetí syrské války Ptolemaios III. obsadil Antiochii a nakonec dosáhl až do Babylónu. Ptolemaiovská přítomnost ve Středomoří se zakládala na vytvoření početné dobře zorganizované námořní flotily, a to jak v obchodování, tak i vojenské přítomnosti v dobytých zemích.[5] Souhrnně pozici ptolemaiovské říše charakterizoval řecký filozof Polybios:
„
Ptolemaiovci, kteří se intenzivně zajímali o zahraniční akce, obecně jim dávali přednost před samotným Egyptem. Protože byli pány Coile v Sýrii a Kypru, byli stálou hrozbou pro krále Sýrie (např. Seleukidové), a to jak na zemi, tak na moři; a byli také ve velitelském postavení ohledně knížat Malé Asie, jakož i ostrovů, díky vlastnictví těch nejnádhernějších měst, pevností, a přístavů po celém pobřeží od Pamfylie po Hellespont až po oblast kolem Lysimacheie. [p 2]Navíc byli příznivě umístěni pro útok na Thrákii a Makedonii z jejich vlastnictví Ainos, Maroneia [p 3] a ještě vzdálenější města.