Ptačí chřipka
onemocnění ptáků / From Wikipedia, the free encyclopedia
Ptačí chřipka (poangl. aviární influenza, dříve také klasický mor drůbeže) je onemocnění ptáků způsobované chřipkovými viry typu A, které postihuje primárně ptactvo a pouze výjimečně může být přeneseno na některé druhy savců.
V současné době je ptačí chřipce věnována zvláštní pozornost, zejména jejím vysoce patogenním formám. Tyto formy chřipky, které způsobují „vysoce patogenní viry ptačí chřipky“ (HPAIV, z angl. Highly Pathogenic Avian Influenza Virus), se označují zkratkou HPAI (z angl. Highly Pathogenic Avian Influenza, česky: vysoce patogenní ptačí chřipka).
Ptačí chřipka byla, ještě pod představou ptačí mor, poprvé identifikována v roce 1878 v Itálii (jako virové označena roku 1901 a chřipkové onemocnění roku 1955).[1] Po 1. světové válce se rozšířila velmi příbuzná španělská chřipka. Dnes je známo, že její virus je rozšířen po celém světě. Ve 30. letech minulého století se nemoc opět objevila v Evropě. Vir H5N1 se rozšířil roku 1959 ve Skotsku, H7N3 v Anglii roku 1963, H5N9 v Kanadě roku 1966 a H7N7 v Austrálii roku 1976. Pak až v 80. letech, zejména v Irsku (H5N8) a USA (H5N2), což vedlo k likvidaci milionů jedinců chovného ptactva na daných územích. Další větší ptačí epidemie následovaly 1992 v Mexiku, 1997 v Hongkongu, a jak se později ukázalo, především v dalších zemích Asie.
Nejznámějším a nejsledovanějším typem ptačí chřipky na přelomu 2. a 3. tisíciletí je onemocnění způsobované virem H5N1, jak pro jeho rychlé šíření mezi ptáky, tak pro jeho omezenou schopnost infikovat člověka a vysokou úmrtnost, pokud k této infekci dojde.