První vatikánský koncil
From Wikipedia, the free encyclopedia
První vatikánský koncil byl koncilem katolické církve (z jejího hlediska 20. ekumenickým), který svolal papež Pius IX. 29. června 1868 bulou Aeterni Patris. Zahajovací zasedání se konalo 8. prosince následujícího roku, poslední zasedání 18. července 1870, kdy byl koncil odročen, nicméně politická situace (konkrétně prusko-francouzská válka a anexe církevního státu Itálií) již neumožnila jeho další pokračování. Formálně ukončen byl až v roce 1960.
První vatikánský koncil | |
---|---|
Kdy | 1869–1870 (formálně ukončen 1960) |
Uznávají jej | katolická církev |
Předchozí koncil | Tridentský koncil |
Následující koncil | Druhý vatikánský koncil |
Svolal jej | papež Pius IX. |
Předsedal mu | papež Pius IX. |
Účastníků | 744 |
Diskutované otázky | racionalismus, liberalismus, materialismus, inspirace Písma, papežská neomylnost |
Dokumenty a prohlášení | Dei Filius, Pastor aeternus |
Přehled ekumenických koncilů |
Vlivem náhlého přerušení koncil nestihl projednat mnoho připravovaných otázek, zejména ohledně změn ve struktuře církve, životě kléru apod., kterým se poté věnoval až druhý vatikánský koncil. Z koncilu nakonec vzešly 2 dokumenty nemalého významu: dekret o víře Dei Filius a konstituce Pastor aeternus. První definuje dogma o přirozené poznatelnosti Boží rozumem z toho, co bylo stvořeno, druhý tzv. papežskou neomylnost. Zejména tato dogmata se stala na dlouhou dobu předmětem sporů; odmítnutí závěrů koncilu některými teology dokonce vedlo ke vzniku starokatolické církve.