Propad uhlíku

Propad uhlíku je přírodní nebo umělý rezervoár, kde se hromadí a ukládá uhlík buď dočasně a nebo trvale. Proces, při kterém propady uhlíku odstraňují oxid uhličitý (CO₂) z atmosféry je znám jako vázání (sekvestrace) uhlíku. Zájem a povědomí veřejnosti o významu propadů CO₂ vzrostl od doby přijetí Kjótského protokolu, který podporuje jejich použití jako formu uhlíkové kompenzace. Existují různé strategie používané pro zlepšení tohoto procesu.

Diagram uhlíkového cyklu. Černá čísla ukazují, jak je uhlík přítomen v různých úložištích v miliardách tun (Gt). Modrá čísla ukazují, kolik uhlíku se ročně vymění mezi jednotlivými úložišti.

Přírodní propady uhlíku jsou:

• Absorpce oxidu uhličitého oceány prostřednictvím fyzikálně-chemických a biologických procesů
• Fotosyntéza suchozemskými rostlinami.

Přírodní propady jsou obvykle mnohem větší než propady umělé. Hlavní umělé propady uhlíku jsou:

• Skládkování^[1][2]
• Návrhy na zachycování a ukládání uhlíku.

Mezi zdroje uhlíku patří:

• Spalování fosilních paliv (uhlí, zemního plynu a ropy) lidmi pro účely energetiky a dopravy^[3]
• Požáry/hoření (spalováním)
• Zemědělská půda (dýchání zvířat); existují zde návrhy na zlepšení zemědělských postupů, které by zvrátily tento proces.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carbon sink na anglické Wikipedii.

1. Environmental Research and Education Foundation [online]. [cit. 2015-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-23.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
2. epa.gov [online]. [cit. 2015-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-22.
3. ENVIRONMENTAL PROTECTION AGENCY, United States. Overview of Greenhouse Gases [online]. US EPA [cit. 2015-05-17]. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.