From Wikipedia, the free encyclopedia
Kletba je vyjádřená žádost k nadpřirozeným silám, aby někomu vznikla škoda nebo jej potkal zlý osud.[1] Vyslovením kletby se určitá osoba stane prokletou, tj. po určité době tuto osobu postihne neštěstí. Prokletí se nemusí vztahovat jen na osoby, ale též na celé rodiny, předměty, budovy, místa atd. Kletba se vyskytuje zvláště v mytologických líčeních, lidových pověstech a pohádkách.[2]
Kletbou se dnes často rovněž míní použití více či méně vulgárních výrazů pro uvolnění vnitřního napětí. Některé kletby se dosud vyskytují v ustálených obratech, přestože už nejsou míněny doslova, např. aby ho čert vzal.
V českých zemích je nejznámější pověst o vůdci Chodů Janu Sladkém Kozinovi, který údajně uvrhl kletbu na pána Wolfa Maxmiliána Lamingera, že se do roka a do dne setkají u božího soudu.[3] Laminger skutečně za necelý rok nato zemřel. Syndrom thanatobolie se proto někdy označuje také jako lamingerismus.[4]
Ve spojitosti se starověkým Egyptem se často hovoří o tak zvané faraonově kletbě. Po nálezu hrobky faraona Tutanchamona totiž v krátkém čase za zvláštních okolností zemřelo hned několik lidí, kteří na hrobce pracovali, například George Herbert, hrabě z Carnarvonu, který archeologické práce financoval a který byl společně s jejím objevitelem Howardem Carterem první, kdo do hrobky vstoupil. Brzy se tak objevila fáma, že kdokoli do Tutanchamonovy hrobky vstoupí, zemře.
|
Varuno, tvých provazů je sedm, Se sto provazy jeď pro něho, Varuno, |
| Část atharvavédského hymnu 4.26[5] |
Vázací kouzla představují zvláštní druh kletby, která je založena na představě, že oběť je kouzlem svazována a je jí tak zabráněno škodit či je jí naopak ublíženo. Kromě symbolického poutání provazy pracují také s motivem bodání. Doklady o takovém druhu magie máme především z Indie, starého Řecka a Skandinávie doby vikinské. Ve védské Indii byla spojena především s vševidoucím a vševědoucím bohem Varunou, strážcem spravedlnosti a kosmického řádu rta, který byl vzýván aby spoutal nepřátele. V Řecku v Aischylových Erínyjích titulní bohyně pějí kouzelnou píseň, která má spoutat jejich oběti a představa magického vázání je bohatě doložena z defixií, proklínacích tabulek. Ve Skandinávii je píseň sloužící ke spoutání nepřátel zmiňována ve 148. strofě Hávamálu, starohornoněmecké první mersburské zaklínadlo uvádí že takové svázání, ale i odpoutání, byly schopny dísy.[6]
S poutáním může souviset jeden z praindoevropských výrazů pro magii a kouzelnictví: *soito, který lze rekonstruovat z výrazů jako je velšské hud „magie“, severské seid „čarodějnictví“ a sida „čarovat“ a snad také tocharské nesset „magie“.[7]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
