Předpona
morfém připojený před kořen slova From Wikipedia, the free encyclopedia
morfém připojený před kořen slova From Wikipedia, the free encyclopedia
Předpona (též prefix) v lingvistice označuje jednotlivý morfém, který se vkládá před kořen základového slova. Předpony patří mezi základní prostředky slovotvorby, při níž se přidáním předpony odvozuje nové slovo od původního výrazu (prefixální derivace). Používají se i kumulativně, když se vkládá více předpon k jednomu základu společně.[1]
Podle původu se předpony dělí na předložkové (bez-, do-, mimo-, s- atd.) a pravé (nej-, pa-, roz-, ni- atd.); užívají se také předpony cizího původu (ultra-, para-, dis-, kvazi- atd.). Předpony cizího původu se obvykle spojují se slovy cizího původu, ale někdy toto pravidlo neplatí (infračervený, expřítel), vzniklá slova však mají obvykle hovorový nebo nespisovný charakter (extravelký, supervýkon). Tvoření slov pomocí předpon (včetně předložkových) je třeba odlišovat od slovotvorby skládáním: dokončit × dokonce.
Tvar předpon se může obměňovat v závislosti na základovém slově i jazykových zvyklostech. Těmito obměnami jsou kvantifikace a vokalizace.[2]
Specifická je situace u slovesa dát, u nějž dochází k rozšíření o spojovací -n-, zejména pokud jde o původní (fyzický) význam tohoto slovesa (dát někam po uchopení): nandat, přendat, sundat (vložené -un-), vyndat, zandat. Standardně (zejména s přeneseným významem) se tvoří ostatní tvary: dodat, oddat, podat, poddat, předat, rozdat, vzdát, zadat aj.
Předpony se v největší míře užívají u sloves, méně často u jmen (pravěk, nadporučík, přetěžký) a příslovcí (nehezky, předčasně), u jiných slovních druhů jen výjimečně (nadjá, nesvůj). U českých sloves jsou hlavním slovotvorným prvkem. Je pro ně typická vysoká kompatibilita – s jednotlivými slovesy lze spojovat celou řadu přípon, přičemž nově vytvořená slovesa zůstávají běžnému uživateli jazyka srozumitelná: předřezat, zainvestovat.[2]
Jedno slovo může rozšiřovat i více předpon najednou. Tyto předpony přitom mohou být homonymní (popostoupit, dodobírat, prapraděd, seshora, zezdola), synonymní (douvařit, pousmát) nebo různé. Jejich počet teoreticky není omezen, ale přílišná kumulace předpon znejasňuje význam slova a má nízkou využitelnost: nedopopovyskočit.
Předpony mají v češtině především funkci sémantickou (významovou), v menší míře také morfologickou (tvaroslovnou). Při jejich užití nedochází ke změně slovního druhu ani ohýbacího typu: ještěr – veleještěr, letět – přeletět. Ze sémantického hlediska mají specifické postavení předpony ne- a ni-, jimiž se vytváří zápor. Morfologicky mají předpony následující význam:[2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
