Povstání tchaj-pchingů
From Wikipedia, the free encyclopedia
Povstání tchaj-pchingů (1850–1871) byla rolnická vzpoura v Číně proti mandžuské říši Čching, jíž byla Čína součástí. Povstání vypuklo roku 1850 v provincii Kuang-si, vůdcem byl Chung Siou-čchüan, křesťanský konvertita, který na ovládaném území založil nezávislý stát – Nebeskou říši velkého míru (čínsky: český přepis Tchaj-pching tchien kuo, pchin-jin Tàipíng Tiān Guó, znaky 太平天囯), kontrolující částečně nebo úplně provincie Chu-pej, An-chuej, Ťiang-si a Če-ťiang, od roku 1853 s hlavním městem v Nankingu. Na území ovládaném tchaj-pchingy žilo kolem 30 milionů lidí.
Povstání tchaj-pchingů | |||
---|---|---|---|
Obraz zachycující bitvu o An-čching | |||
Trvání | 1850–1864 | ||
Místo | Čína | ||
Výsledek | vítězství Čchingů
| ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
účast všech osob: 10 milionů ztráty celkově: 20–30 milionů (převážně civilistů) | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Povstání zasáhlo většinu Číny, rebelové ohrožovali i Peking. Po mnohaletých válkách byli rebelové poraženi čchingskou armádou za pomoci Spojeného království a Francie. Války způsobily masivní ztráty na lidských životech, jež se odhadují na 20–30 milionů,[1] a ohromné škody na majetku, což by z konfliktu dělalo třetí nejkrvavější, po první a druhé světové válce.[2]
Povstalci zde provedli radikální reformy, prosazujíce rovnost lidí. Tradiční čínská náboženství, konfuciánství, buddhismus a taoismus nahradili specifickou formou křesťanství, v jejíž čele stál Chung Siou-čchüan považující se za mladšího bratra Ježíše Krista.[3]
Tchaj-pchingové odmítali nošení copu nařízené mandžuskou vládou, byli proto nazýváni „dlouhovlasí“ (čínsky: pchin-jin chángmáo, znaky zjednodušené 长毛, tradiční 長毛) či „vlasatí bandité“ (čínsky: pchin-jin fà zéi, znaky 髮賊).