Podpovrchová tramvaj
From Wikipedia, the free encyclopedia
Podpovrchová tramvaj je koncepce tramvajové sítě, která je vedená v podzemí. Na rozdíl od metra nejde o izolovaný dopravní systém, ale tratě jsou propojeny s normální pozemní tramvajovou sítí a jezdí na nich běžné tramvaje. Druhým typem podpovrchové tramvaje může být rychlodráha, která má segregovanou trať, která může vést i pod zemí.
Výhodou podpovrchové tramvaje oproti metru je rychlejší a levnější výstavba, neboť není třeba budovat zcela novou podpůrnou infrastrukturu (depa, manipulační tratě) ani pořizovat nový vozový park. Do podzemí stačí přemístit pouze některé úseky tratí a výstavba může postupovat v menších etapách. Metro oproti tomu vyžaduje vybudování celé trati se smysluplnou délkou. Další výhodou je dosah sítě i do okrajových částí města a možnost cestování bez přestupů z metra na pozemní dopravní prostředky.
Hlavní nevýhodou podpovrchové tramvaje je nižší přepravní kapacita a přenášení nepravidelnosti z povrchového provozu i do tunelových úseků. Metro je na povrchové dopravě naprosto nezávislé a i v dopravních špičkách je zaručena pravidelnost provozu. V povrchové dopravě nelze nasazovat tramvajové vlaky o délce srovnatelné s vlaky metra, typicky jde o hodnoty např. 40 m oproti 100 m (Praha).
Novým impulsem pro výstavbu částečně podpovrchových tramvají by mohl být technologický vývoj nízkopodlažních a beztrolejových tramvají, umožňující nižší průjezdní profil a tím i kratší rampy při častějším změnám mezi povrchovými a podpovrchovými úseky.[1][2]