Lesňáčkovití (Parulidae) jsou čeleď malých, často barevných amerických pěvců z podřádu zpěvní. V současné době se rozlišuje 120 druhů v 18 rodech (aktuální k červnu 2024).[1] Většinou jde o stromové druhy, jen několik jich žije spíše na zemi, a vesměs jsou hmyzožraví.
 Lesňáčkovití | |
|---|---|
 Lesňáček žlutý (Dendroica petechia) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | pěvci (Passeriformes) |
| Podřád | zpěvní (Passeri) |
| Infrařád | Passerida |
| Nadčeleď | Passeroidea |
| Čeleď | lesňáčkovití (Parulidae) Wetmore et al., 1947 |
| Rody: | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čeleď zřejmě vznikla na severu Střední Ameriky, kde žije nejvíce druhů s největší diverzitou. Odtud se lesňáčkovití v meziledových dobách šířili na sever vesměs jako stěhovaví ptáci, vracející se na zimu do původní oblasti. Dva rody (Myioborus a Basileuterus) zřejmě záhy osídlily Jižní Ameriku, snad ještě před spojením obou světadílů, a dosud tvoří většinu druhů drobných pěvců v tomto regionu.
Zálety do Evropy
Lesňáčkovití ptáci výjimečně zalétají také do Evropy, kde byly dosud zjištěny čtyři druhy.[2]
Taxonomie
Za popisnou autoritu čeledi lesňáčkovitých je pokládán americký ornitolog Alexander Wetmore (1947).[3] V průběhu 20. století byli lesňáčkovití řazeni i v rámci šířeji definovaných strnadovitých (Emberizidae), resp. pěnkavovitých (Fringilidae[4]), od konce 20. století je jim přiznáván status samostatné čeledi.[5] Z pohledu fylogenetiky se odvozují uvnitř širšího kladu sdružujícího zpěvné s devíti ručními letkami („nine-primaried oscine group“).
Lesňáčkovití bývali sdružováni s monotypickým rodem Peucedramus, zvažovaný příbuzenský vztah však definitivně vyloučila studie mtDNA z roku 1998.[6] Molekulárně-fylogenetická studie Lovette & Bermingham (2002) dospěla k závěrům, že zatímco většina tradičně uznávaných rodů lesňáčkovitých tvořila dobře podporované monofylum, rody Teretistris, Microligea, Zeledonia, Icteria, Granatellus a Xenoligea vystupovaly mimo tento klad.[7] Současný systém je většinou řadí do jiných příbuzných čeledí, často monotypických.[8]
První podrobnou molekulárně-fylogenetickou studii, jež by se zabývala vnitřní systematikou takto „okleštěných“ lesňáčkovitých, vypracovali Lovette & kol. (2010). Na základě ní vyšlo najevo, že řada tradičně uznávaných rodů lesňáčků neplní požadavek na monofyletismus taxonů,[9] což vedlo k návazným taxonomickým revizím. Následující abecední seznam rodů je vypracován podle IOC World Bird List a je aktuální k červnu 2024[1]:
- Basileuterus Cabanis, 1849
- Cardellina Du Bus de Gisignies, 1849
- Catharopeza Sclater, PL, 1880
- Geothlypis Cabanis, 1847
- Helmitheros Rafinesque, 1819
- Leiothlypis Sangster, 2008
- Leucopeza Sclater, PL, 1876
- Limnothlypis Stone, 1914
- Mniotilta Vieillot, 1816
- Myioborus Baird, SF, 1865
- Myiothlypis Cabanis, 1851
- Oporornis Baird, SF, 1858
- Oreothlypis Ridgway, 1884
- Parkesia Sangster, 2008
- Protonotaria Baird, SF, 1858
- Seiurus Swainson, 1827
- Setophaga Swainson, 1827
- Vermivora Swainson, 1827
Reference
Externí odkazy
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
