Písečné (okres Jindřichův Hradec)
obec v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji From Wikipedia, the free encyclopedia
Obec Písečné, někdy též Písečné nad Dyjí[4] (německy Piesling[5]), se nachází na jihozápadní Moravě v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží v údolí řeky Moravské Dyje v nadmořské výšce 443 metrů nad mořem v těsné blízkosti státní hranice s Rakouskem. Žije v ní 481[1] obyvatel. Části obce Písečné jsou Chvaletín, Marketa, Modletice, Nové Sady, Slavětín a Václavov.
| Písečné | |
|---|---|
 Pohled na zámek od severovýchodu | |
_znak.jpg) _vlajka.jpg) | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | obec |
| Pověřená obec | Slavonice |
| Obec s rozšířenou působností | Dačice (správní obvod) |
| Okres | Jindřichův Hradec |
| Kraj | Jihočeský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 48°57′54″ s. š., 15°27′45″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 481 (2024)[1] |
| Rozloha | 33,46 km²[2] |
| Nadmořská výška | 443 m n. m. |
| PSČ | 378 72, 378 81 |
| Počet domů | 275 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 7 |
| Počet k. ú. | 7 |
| Počet ZSJ | 7 |
| Kontakt | |
| Adresa obecního úřadu | Písečné 145 378 72 Písečné nad Dyjí obec@pisecne.cz |
| Starosta | Ing. Petr Bouška |
| Oficiální web: www | |
  Písečné | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 546917 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1366, kdy Heřman z Hradce prodal Telč, Písečné se dvorem, jedním mlýnem a lesy Oldřichu ze Želetavy, od kterého pak Písečné odkoupil Záviš z Písečného. Po jeho smrti připadla ves pod správu moravského markraběte Jana Jindřicha. V době válek mezi markrabaty Joštem a Prokopem získal Písečné s Dešnou olomoucký biskup Jan a v roce 1400 jeho bratr Mikuláš.
Na počátku 15. století se stala ves opět zemským majetkem. Král Zikmund ji jako léno propůjčil Petrovi Krokvicarovi z Nové Vsi, ale část vsi nadále zůstala církevním majetkem. Za zásluhy a škody utrpěné v boji proti husitům propustil v roce 1434 markrabě Albrecht Petru Krokvicarovi Písečné z léna. Majetek zdědil Mikuláš Krokvicar (r. 1493), kterému Vladislav Jagellonský propuštění z léna potvrdil. Po Mikulášovi držel Písečné Volf Krokvicar a po něm Hanuš Ludvík Krokvicar, kterému v roce 1601 zapsal Johann Kořenský z Terešova Slavětín s tvrzí, dvorem, pustou vsí Krokwitz a jedním ovčínem.
Hanuš panství Písečné a Slavětín prodal Krištofu Blektovi z Útěchovic. Vzhledem k tomu, že Krištof Blekta celou kupní cenu za panství nedoplatil, odkoupil pak pobělohorský konfiskát majitele Hanuše Ludvíka roku 1626 Hannibal ze Schaumburku. Jeho bratři zděděné panství, které sestávalo ze vsi Písečné a Slavětína s tvrzí, ovčína Krokwitz, dvou mlýnů na Dyji, vsi Nové Sady a patronátu, zpustlého dvora Krokwitz a čtyř poddaných v Bělčovicích v roce 1636 prodali Euchariovi Horstovi z Beranova. Po něm majetek zdědila jeho manželka Marie Kateřina (rozená von Freiberg, potřetí provdaná von Motschlitz).
V roce 1693 prodal její manžel Jiří Vilém z Moschlitz Písečné a Slavětín majiteli uherčického panství Donatu Heislerovi z Heitersheimu, který Uherčice, Písečné a Slavětín odkázal svému nezletilému synovi Františku Josefovi. Ten zděděný majetek v roce 1731 prodal svobodnému pánu Antonu von Hartig a jeho syn Anton Kazimír v roce 1764 Johannu Heinrichovi von Nimptsch. V roce 1769 připojil hrabě Thomas Viciguerra Collalto uherčické panství k rodinnému fideikomisnímu majetku v Brtnici, Černé a Rudolci.[6]
Od 19. století bylo Písečné součástí politického okresu Dačice a společně s ostatními německými obcemi jihozápadní Moravy soudního okresu Slavonice. Po odstoupení pohraničního území v roce 1938 až do osvobození v roce 1945 spadala obec Písečné pod Třetí říši, župu Dolní Podunají v okrese Waidhofen a. d. Thaya.
Školství
Písečné spadalo spolu s obcemi Nové Hobzí, Markéta, Modletice, Václavov, Bělčice a Chvalkovice pod farnost Nové Sady. Jednoposchoďová budova fary v Nových Sadech pocházela z roku 1776. První zmínka o farní škole v Nových Sadech, jejíž předchozí dřevěná budova stála na školním kopci, pochází z roku 1650. V roce 1702 došlo za bouře k jejímu zničení a následně se vyučovalo po domech (čp. 21 a čp. 24). V roce 1843 byla v Nových Sadech otevřena nová školní budova s výukou v německém jazyce.[6]
V Písečném byla v letech 1782-1902 v provozu jednotřídní židovská škola s vlastním učitelem (školní řídící Ignaz Bauer). Po jejím zrušení v roce 1902 a výstavbě jednoposchoďové budovy zde byla otevřena dvoutřídní německá obecná škola, kterou navštěvovaly děti z Písečné, Modletic a Nového Hobzí, od roku 1919 také německé děti z Nových Sadů a Markety.[7]
Po vzniku Československé republiky byla německá škola v Nových Sadech zrušena a následně v této budově zřízena česká menšinová škola, kterou navštěvovaly také české děti z Písečné.[8] Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 sloužila školní budova dětem nových českých osídlenců. V roce 1980 byla škola pro malý počet žáků zrušena a žactvo přiškoleno do Slavonic. [9]
Živnosti
V roce 1887 se v obci Písečné s 587 obyvateli nacházely živnosti:
- Obvodní lékař: Bix Hermann
- Vinopalna s obchodem: Färber Michael
- Mlynáři: Hermann Landsmann — Anton Pfandler
- Obchod s konmi a obilím: Salzer Josef
- Výčep: Bauer Franz — Färber Adolf
- Výčep a obchod s drobnými domácími zvířaty: Androsch Johann
- Výčep a obchod s divočinou: Morawetz Johann
- Výroba šňůr a prýmků: Bauer Albert — Kaufmann Julius & Lazar
- Obchod se zbožím: Färber Joachim
- Obchod se zbožím, hostinec a výroba pálenky: Oesterreicher Leopold[10]
V roce 1894 se v tržním městečku Písečném s 850 obyvateli vedle poštovního úřadu nacházely Spořitelna s úvěrovým fondem (Spar- und Darlehenskassa) a Spořitelní a úvěrový spolek pro Písečné a okolí, výroba ozdobných stuh, střapců, volánků, krajek, šňůr a prýmků firmy Gebrüder Kaufmann (Bratrů Kaufmannových) a panský dvůr hraběte Collalta s lihovarem. Dále zde byly evidovány živnosti:
- Hostinští Franz Barak, Artur Beckmann a Adolf Neumann
- Lékař Dr. Ludwig Schön
- Pekaři Johann Hock a Heinrich Schwarz
- Prodejci smíšeného zboží Michael Färber, Leopold Oesterreicher, Josef Salzer a Heinrich Schwarz
- Řezníci hostinský Franz Barak, hostinský Artur Beckmann (též prodej divočiny) a řezník Franz Wilimek
- Sklenář Alois Guttmann
- Hrnčíř Johann Füssel
- Truhláři Ludwig Helm a Rudolf Pantalitschka
- Hodinář Johann Langenfelder
- Kolař Johann Endl
- Tesař Johann Böhm
- Zasilatelství medu Anton Tom
- Mlynáři (s pilou) Franz Hladowetz a Anton Pfandler
- Zámečník Franz Burian
- Kováři Franz Bauer a Franz Fiala
- Krejčí Franz Hartmann a Franz Pollak
- Obuvníci Karl Dolmann, Franz Janoschek, Karl Kugler a Johann Neubauer[11]
V roce 1914 zřídil mlynář Antonín Pfandler vodní elektrárnu (jako vedlejší provoz při mlýně a pile), elektřinu dodával do obcí Písečné a Nové Sady.[12]
V roce 1925 se v Písečném nacházel panský zámek hraběte Collalta se dvory Písečné 128 ha a Krokovice 106 ha, správa velkostatku a panský lihovar, textilní továrna bratrů Kaufmannových, mlýn s pilou a elektrárnou Antona Pfandlera, dále úřady jako četnická stanice, finanční pohraniční stráž, poštovní úřad a ordinace obvodního lékaře.[13]
Spolky
- Spar- und Darlehenskassen - Verein für Piesling und Umgebung / Spořitelní a záloženský spolek pro Písečné a okolí (zal. 16. prosince 1908)[14]
- Freiwilliger Feuerwehr
- Pieslinger Männer-Gesangverein
- Bund der Deutschen Südmährens
- židovský podpůrný spolek „Israelitischer Armen- und Kranken-Unterstützungs-Verein”
- židovský pohřební spolek „Unterstützungs- und Leichen-Verein Chevrah-Kadischah”
Obyvatelstvo
V polovině 19. století žilo na collaltovském fideikomisním panství Písečná-Slavětín:
- v Písečném na velkostatku a v 99 staveních 515 katolíků (296 mužů a 246 žen) a 35 staveních 169 židů (161 mužů a 108 žen),
- v Nových Sadech ve 28 domech a na faře 119 (59 mužů a 60 žen) obyvatel a
- ve Slavětíně ve 44 domech a jednom panském dvoře 262 (119 mužů a 143 žen) obyvatel, vesměs německy hovořících.[15] Podle sčítání lidu v roce 1910 žilo v Písečném 593 obyvatel, z toho 473 s německou obcovací řečí a 120 s českou obcovací řečí, v židovské obci 206 obyvatel, z toho 181 s německou obcovací řečí a 25 s českou obcovací řečí.[16]
O početné židovské menšině v Písečném svědčí pozůstatky tří židovských sídelních čtvrtí (severojižní jednostranně zastavěná ulice na levém břehu Dyje, náměstíčko východně od návsi a dvě řady domů západně od návsi). Synagoga z roku 1590, která stávala západně od návsi, byla v roce 1948 po nástupu vlády KSČ zbořena. Jižně od obce se nachází židovský hřbitov.[17] Křesťanské obyvatelstvo se živilo převážně zemědělstvím a židovské obchodem.[18] Židovský název obce v jidiš zní פיזלינג.
Po vzniku Československa došlo v obci k navýšení počtu česky hovořícího obyvatelstva, obzvláště dosazením zaměstnanců státní služby (pošta, četnická stanice, finanční stráž, státní lesy, atd.) či započtením zde pobývajícího vojska v době sčítání lidu. V roce 1920 byla zrušena Židovská obec a sloučena s obcí Křesťanskou. V roce 1921 žilo v samotném Písečném celkem 732 obyvatel, z toho se jich hlásilo 430 k německé národnosti, 271 k české národnosti, 2 k židovské a 31 k ostatním (většinou občané s rakouským občanstvím).[19] V Nových Sadech tehdy žilo 171 obyvatel, z nichž se 107 hlásilo k německé národnosti, 43 k české národnosti a zbytek k ostatním národnostem. Za první republiky se obec považovala za městys, i když k oficiálnímu povýšení nedošlo.[20]
Pozemková reforma
Velkostatek hraběte Collalta v Písečném a Slavětíně sestával v roce 1921 ze tří dvorů v Písečném, Slavětíně a Krokvicích, dvou lesních revírů, pily a lihovaru s 639 ha půdy (z toho 335 ha zemědělské půdy). Dvory Slavětín a Krokvice převzal Státní pozemkový úřad a následně je generální ředitelství Státních lesů a statků nabídlo do pachtu. Zbytkový dvůr ve Slavětíně (90 ha) měl nejprve v pronájmu předseda slavětínské Národní jednoty, který jej nakonec od státu odkoupil.[21] V Písečném Státní pozemkový úřad zabral pro drobný příděl 14 ha orné půdy a 1 ha luk, následně je pak odprodal 9 českým zájemcům do vlastnictví. V roce 1926 nebyla ještě pozemková reforma na velkostatku ukončena.[22] Během pozemkové reformy bylo 53 ha rozparcelováno, zbytkovým statkům předáno 201 ha a zestátněno 284 ha. Dvůr v Písečném Státní pozemkový úřad rozdělil na dva zbytkové statky: 1. prodal Оskaru Schillerovi (95 ha), bývalému hospodářskému úředníkovi[23] na velkostatku v Písečném; 2. Сyrillovi Mikovi (psáno též Mickovi, 92 ha), kterému v roce 1930 přidělil i panský mlýn s pilou (tzv. Rothmühle/Červený mlýn), jež do té doby v pachtu provozoval mlynář Hladowetz Franz;[24] dvůr Krokvice/Krokwitz (110 ha) odprodal pozemkový úřad jako zbytkový statek zemědělci Zdenkovi Kopuletému, jenž na dvoře působil od r. 1922.[25][26]
Odsun německého obyvatelstva
Přibližně měsíc po osvobození započal směrem od Slavonic partyzánský expediční oddíl pod velením plukovníka jezdectva Vladimíra Hobzy s odsunem německého obyvatelstva, který do Písečného dorazil dne 7. června 1945. Během dvou hodin po vybubnování obecním slouhou bylo obyvatelstvo s říšskoněmeckým občanstvím za střelby nad jejich hlavami vyhnáno za hranice do Dolního Rakouska.[27] Během odsunu byla zavražděna učitelka mateřské školy (NS-Volkswohlfahrt-Schwester) a její dítě. Dva němečtí obyvatelé spáchali sebevraždu.[28] O dva dny později bylo českým četnictvem vysídleno v Písečném se zdržující evakuované obyvatelstvo z Vídně s rakouským občanstvím. Své vzpomínky na konec války v Písečném sepsal Hannes Androsch, rakouský vicekancléř Bruna Kreiskyho a ministr financí, který s rodinou pobýval v Písečném od roku 1944 na statku svého prastrýce (u babiččina bratra z otcovy strany).[29] Na zámku se nacházel zajatecký tábor s německými válečnými zajatci, kteří byli až do zrušení tábora využíváni na statcích jako pracovní síla.[30] Bezprostředně po odsunu se do obce stěhovalo české obyvatelstvo z okolních obcí.[31]
Východně od vesnice protéká Moravská Dyje, jejíž údolí zde je až k hranicím s Rakouskem chráněno v přírodní památce Moravská Dyje.
Obec Písečné se skládá ze sedmi částí na sedmi katastrálních územích.
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Písečném (okres Jindřichův Hradec).
- Kaple svaté Kateřiny na návsi
- Židovský hřbitov
- Židovský dům
- Obec Písečné je uvedena na Komenského mapě Moravy z roku 1627
- Zámek Písečné sestává z pozdně gotické čtyřkřídlé budovy se středním dvorem. K budově zámku je na severu přistavěn lihovar. Západně od zámku stojí velká dvoupatrová sýpka z 18. století. Od roku 2016 se zámek (čp. 1) nachází v majetku zemědělské společnosti RHEA HOLDING Dešná, jehož vlastníkem je Josef Kolář.[32][33][34]
- Gaudenz Andreas Dunkler (1746–1829), probošt v Klášteře Klosterneuburg[35]
- Jaromír Bartoš (1927–1972), filozof
Pohled na obec z cesty od Slavonic
Budova bývalé školy
Kaplička při cestě do Slavonic
Pohled na zámek od jihu
Splav na Moravské Dyji - v pozadí Kostel v Nových Sadech
Židovský hřbitov
,_výklenková_kaplička.jpg)
.JPG)
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
