Pád Akkonu (1291)
From Wikipedia, the free encyclopedia
Obléhání Akkonu (Akry) a jeho dobytí v roce 1291 bylo posledním zásadním vojenských střetem v dějinách křížových výprav mezi evropskými křižáky a muslimy. Obránci Akkonu vedení zejména velmistry rytířských řádů a králem Jeruzaléma a Kypru Jindřichem II. podlehli drtivé převaze obléhatelů mamlúckého sultána Kálila. Po jeho pádu nadvláda křesťanů ve Svaté zemi definitivně skončila.
Dobytí Akkonu | |||
---|---|---|---|
konflikt: Křižácko-mamlúcké války | |||
Maršál johanitů Matouš z Clermontu statečně brání jednu z bran Akkonu před postupujícími muslimy, obraz Dominique Papety, zámek ve Versailles | |||
Trvání | 6. dubna – 18./28. května[pozn. 1] 1291 | ||
Místo | Saint-Jean d'Acre, Jeruzalémské království | ||
Souřadnice | 32°56′ s. š., 35°5′ v. d. | ||
Výsledek | rozhodné vítězství mamlúků | ||
Změny území | Mamlúci obsazují Akru, zánik Jeruzalémského království | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Křižáci ztratili svou poslední důležitou baštu v Levantě a Jeruzalémské království zaniklo. Přestože některé hrady na pobřeží zůstaly v rukou křižáků i poté a boje trvaly ještě několik století, dobytí Akry znamenalo také konec křížových výprav do Svaté země. Z levantských křižáckých státečků zbyly už jen Kilikijská Arménie a Kyperské království, kam také většina zbylých křižáků uprchla nebo tudy prošla na své cestě do Evropy.