Otřes mozku
From Wikipedia, the free encyclopedia
Otřes mozku (commotio cerebri, komoce z lat. commovere - prudce pohnouti) je porucha mozkové činnosti v důsledku úrazu.
Otřes mozku | |
---|---|
Ukázka otřesu mozku | |
Klasifikace | |
MKN-10 | S06.0 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jedná se o nejlehčí formu poranění hlavy. Může být způsoben úderem do hlavy – dopravní nehody, úrazy při sportu a rvačkách. Dá se rozpoznat díky krátkému narušení vědomí, které trvá minuty až hodiny, může se objevit závrať. Po odeznění příznaků často zůstává ztráta paměti (retrográdní amnézie). K pozdějším symptomům se řadí cefalea (cefalgie - bolest hlavy), pseudoneurasténie, mdloby, nejistota při chůzi a pohybu - tento komplex příznaků se označuje jako postkomoční syndrom.
Histologické změny mozku při otřesu de facto neexistují. Při déle trvajících komocích lze sledovat změny EEG v závislosti na stupni poruchy vědomí. Diferenciální diagnostika oproti kontuzím mozku (pohmoždění mozku) může být na začátku traumatu nesnadné. Přesto i malé údery mohou vést k dlouhodobému poškození mozku.[1]
Na mozek působí přímo či nepřímo mechanická síla, která je patogenním faktorem. Přímé působení při nárazu se nazývá "coup", nepřímé pak "countercoup" (např. při dopadu výsadkáře na paty a otřesu těla).