Opolsko-ratibořské knížectví
From Wikipedia, the free encyclopedia
Opolsko-ratibořské knížectví (polsky: Księstwo opolsko-raciborskie, německy: Herzogtum Oppeln und Ratibor) bylo jedno z četných slezských knížectví, kterým vládla slezská větev polské královské dynastie Piastovců. Vzniklo v roce 1202 z unie hornoslezského Opolského a Ratibořského knížectví, vzácnou výjimkou z pokračující feudální fragmentace původního Slezského knížectví.
Stručná fakta
Opolsko-Ratibořské knížectví Księstwo opolsko-raciborskie (polsky) Herzogtum Oppeln und Ratibor (německy)
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||
Státní útvar | |||||||||
Státní útvary a území | |||||||||
|
Zavřít
V roce 1281 bylo znovu rozděleno. V roce 1521 jej obnovil poslední slezský Piastovec, vévoda Jan II. Dobrý. Po jeho bezdědické smrti připadlo knížectví Českému království. Krátce bylo součástí Polsko-litevské unie v 17. století; nakonec jako většina tehdejší převážně německy mluvící provincie Slezsko bylo po první slezské válce v roce 1742 připojeno k Prusku.