rakouský básník a šlechtic From Wikipedia, the free encyclopedia
Oldřich I. z Lichtenštejna (německy Ulrich von Liechtenstein, 1200?, Murau – 26. ledna 1275[2]) byl přední štýrský ministeriál, minnesenger a básník z rodu Lichtenštejnů. Autor skladeb Frauendienst a Frauenbuch.[3]
| Oldřich z Lichtenštejna | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1200 Murau |
| Úmrtí | 26. ledna 1275 (ve věku 74–75 let) |
| Povolání | básník, spisovatel a hudební skladatel |
| Manžel(ka) | Perchta z Weizensteinu |
| Děti | Ota II. z Lichtenštejna Dietmut z Lichtenštejna Perchta z Lichtenštejna Otto III. z Lichtenštejna-Murau[1] |
| Rodiče | Dětmar II. z Lichtenštejna a Dětmar III. z Lichtenštejna-Murau[1] a Gertruda[1] |
| Příbuzní | Hartnýd z Lichtenštejna a Dětmar IV. z Lichtenštejna (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Narodil se v Murau jako syn Dětmara z Lichtenštejna a jeho manželky Gertrudy z blíže neznámého rodu.
V letech 1244–1245 zastával úřad stolníka. Roku 1246 se zúčastnil bitvy na Litavě, kde padl vévoda Fridrich Bojovný. Po jeho skonu byl jedním z mála, kteří chválili čest a štědrost zesnulého,[4] poté se stal předním straníkem vlády Přemysla Otakara II. ve Štýrsku. V únoru 1252 se v Hainburku zúčastnil jeho svatby s Markétou Babenberskou.[5] V letech 1267–1272 zastával post zemského maršálka.
V souvislosti s ohrožením Přemyslova štýrského panství skončil v říjnu 1268 společně s dalšími předními štýrskými šlechtici v českých hradních vězeních (na Křivoklátě, Zvíkově, Vranově a Veveří). Důvodem byly pravděpodobně bez souhlasu panovníka nárokované či vybudované hrady, krátce předtím byl dokončen štýrský urbář.[6] Vězni byli propuštěni po 26 týdnech věznění 17. března 1269 a dali souhlas s obsazením a případným zbořením svých hradů. Oldřich údajně přišel o Murau, Frauenburk a Lichtenštejn.[7] Celá událost velice zaujala Otakara Štýrského, jenž ji společně s vyhnáním Gertrudy Babenberské zmínil ve své kronice.[8] Situace se zklidnila na přelomu 60. a 70. let 13. století, kdy se Oldřich z Lichtenštejna stal zemským sudím[9] a nadále si podržel vliv na vývoj v zemi.
Zemřel v lednu 1276 a byl pohřben v benediktinském klášteře v Sekavě.[10]
Oldřichova milostná lyrika se ve 14. století stala součástí Codexu Manesse. Již předtím Oldřich sepsal 58 lyrických básní ve své sbírce životopisů minesengrů s názvem Frauendienst, v níž vypráví svůj život v první osobě jako příběh rytíře dvořícího se své lásce. Určení míry stylizace tohoto příběhu je nesnadné, v každém případě ale rozdílný sebeobraz jedince ve středověku znemožňuje rozlišení fikci od autobiografie v moderním smyslu a striktní literární zařazení díla. Ačkoli je v některých případech hrdina terčem posměchu (drastické ponížení rytíře jako znamení bezpodnmínečné oddanosti), tak Oldřich ve své „Frauenbuch“ přestavuje vážný a poučný styl.
Oldřichova poezie je považována za konvenční, uměleckou a závislou na vysokém minnesangu z doby kolem roku 1200, zejména na díle Walthera von der Vogelweide. Naproti tomu milostné a výpravné spisy se vyznačují pokročilými narativními technikami (vyprávění v první osobě ve „Frauendienst“, zarámovaný dialog ve „Frauenbuch“), i když Oldřicha nelze počítat mezi velké vypravěče německého středověku. Je také považován za formálně zručného stoupence Reinmara von Zweter.
Oldřich z Lichtenštejna se objevuje ve filmu Příběh rytíře z roku 2001.[11]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
