Obsedantně-kompulzivní porucha
druh úzkostné poruchy / From Wikipedia, the free encyclopedia
Obsedantně-kompulzivní porucha (lat. sedo sedět, doslova posedlost; lat. compello, compulsum pohánět), zkratkou OCD (z angl. obsessive-compulsive disorder) je neurotická duševní porucha, při které člověka trápí opakované myšlenky (nazývané „obsese“) nebo cítí potřebu opakovaně provádět určité rituály (nazývané „kompulze“) v míře, která vyvolává strach nebo zhoršuje obecné fungování člověka.[1][2] Obsese jsou nechtěné, vtíravé, opakující se a neodbytné myšlenky, které se znovu a znovu vnucují do mysli člověka. Naproti tomu kompulze znamenají nutkavé, opakující se jednání či chování člověka.[3] Mezi běžné kompulze patří mytí rukou, počítání věcí nebo kontrolování zamčení dveří.[1] K těmto činnostem dochází tak často, že je negativně ovlivněn každodenní život člověka.[1] Kompulze obvykle zabírají více než hodinu denně.[2] Většina dospělých s OCD si uvědomuje, že jejich chování nedává smysl.[1] Postižení se většinou zdráhají vyhledat pomoc, neboť své potíže sami vnímají jako podivné a stydí se za ně.[4]
Obsedantně-kompulzivní porucha | |
---|---|
U některých lidí s OCD se často vyskytuje nadměrné mytí rukou | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Příčina zatím není známá.[1] Zdá se však, že existují určité genetické komponenty, přičemž obě identická dvojčata jsou k poruše náchylnější než neidentická dvojčata.[2] Mezi rizikové faktory patří událost vyvolávající stres.[2] Bylo zjištěno, že k některým případům došlo po infekcích.[2] Diagnóza je založena na příznacích a vyžaduje vyloučení jiných příčin souvisejících s drogami nebo lékařskými onemocněními.[2] K hodnocení závažnosti lze použít hodnotící stupnice, jako je Yaleova–Brownova obsedantně kompulzivní stupnice (Y-BOCS).[5] Mezi další poruchy s podobnými příznaky patří úzkostná porucha, depresivní porucha, poruchy příjmu potravy, tikové poruchy a obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti.[2]
Léčba zahrnuje psychoterapii, jako je kognitivně behaviorální terapie (CBT), a někdy antidepresiva, na bázi zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), nebo klomipramin.[6][7] Při kognitivně behaviorální terapii je pacient vystaven tomu, co mu způsobuje problémy a následně je mu znemožněno učinit jeho opakované chování – kompulzi.[6] Oproti tomu metakognitivní terapie podporuje rituální chování, aby změnila vztah k pacientovým myšlenkám.[8] I když se zdá, že klomipramin funguje stejně dobře jako SSRI, má větší vedlejší účinky, a proto je obvykle vyhrazen jako léčba druhořadá.[6] Antipsychotika mohou být užitečná, pokud se používají spolu s SSRI, ale jsou také spojena se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků.[7][9] Bez léčby tento stav často trvá i desítky let.[2]
Obsedantně-kompulzivní porucha postihuje v určité fázi života přibližně 2,3 % lidí,[10] zatímco ročně je to přibližně 1,2 %.[2] První příznaky se objevují před 20. rokem života.[1][2] OCD se objevuje ve stejné míře u mužů i u žen[1] a vyskytuje se celosvětově.[2] Fráze obsedantně-kompulzivní se někdy používá neformálním způsobem, který nesouvisí s OCD a popisuje někoho, kdo je například příliš pečlivý nebo perfekcionista.