![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/ab/Muller-1839.jpg/640px-Muller-1839.jpg&w=640&q=50)
Nosorožec jávský
From Wikipedia, the free encyclopedia
Nosorožec jávský (Rhinoceros sondaicus) je jedním z nejvzácnějších velkých savců světa a současně nejohroženějším nosorožcem. Tento kriticky ohrožený druh byl z drtivé většiny svého původního areálu rozšíření vyhuben. Původně se vyskytoval od severovýchodní Indie po jižní Čínu na jih přes Zadní Indii a Malajský poloostrov na Sumatru, Jávu a snad i Borneo. Hlavní příčinou dramatického úbytku druhu byl zejména lov pro jeho roh, který se už po tisíce let používá v tradiční čínské medicíně. V roce 2010 byl upytlačen poslední nosorožec jávský ve Vietnamu, a poslední lokalitou výskytu druhu se tak stal národní park Ujung Kulon na nejzápadnějším cípu indonéského ostrova Jáva, kde se nachází kolem 60 až 70 nosorožců jávských. Druh se nechová v zajetí.
![]() | |
---|---|
![]() Nosorožec jávský na ilustraci z roku 1839 | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
![]() kriticky ohrožený druh[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | lichokopytníci (Perissodactyla) |
Čeleď | nosorožcovití (Rhinocerotidae) |
Rod | nosorožec (Rhinoceros) |
Binomické jméno | |
Rhinoceros sondaicus Desmarest, 1822 | |
![]() Areál rozšíření | |
Poddruhy | |
| |
Sesterský druh | |
nosorožec indický (Rhinoceros unicornis) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Nosorožec jávský spolu s nosorožcem indickým utváří rod Rhinoceros. Jedná se o menšího nosorožce dorůstajícího v rameni výšky 1,4–1,7 m, délka těla je kolem 3–3,5 m a váha 900–2300 kg. Jeho tělo pokrývá silná, převážně neosrstěná kůže s výraznými kožními záhyby. Samcům vyrůstá z konce čenichu malý, kolem 20 cm dlouhý roh. Samicím místo rohu vyrůstá většinou jen nízký hrbolek. Živí se býložravě, jeho jídelníček zahrnuje stovky druhů rostlin, z nichž požírá listy, výhonky, větvičky a vzácněji i ovoce. Jedná se o plaché, samotářské zvíře. K vnitrodruhové komunikaci hojně využívá pachové stopy. Samice rodí jedno mládě pouze jednou za několik let. Často se válí v bahně, což pomáhá s termoregulací a údržbou kůže.
Druh čelí četným hrozbám jako je pytláctví, inbreeding, potenciální přírodní katastrofy (hlavně tsunami) a nedostatek životního prostoru. Populace z národního parku Ujung Kulon již zaplnila místní nosnou kapacitu. K hlavním výzvám ochranářů tak patří hlavně založení nové populace mimo tento park, která by v případě nenadálé přírodní katastrofy nebo náhlé nemoci nosorožců v Ujung Kulonu zajistila přežití druhu.