Nágárdžuna
From Wikipedia, the free encyclopedia
Nágárdžuna (asi mezi lety 150 n. l. – 250 n. l., některými autory je uváděno 100 n. l. - 165 n. l., ale to je zřejmě nepravdivé) byl indický filozof, zakladatel školy Madhjamaka mahájánového buddhismu a pravděpodobně nejvlivnější buddhistický myslitel po samotném Buddhovi Gautamovi. Stoupenci mahájány věří, že jeho příchod byl předpovězen samotným Buddhou v několika sútrách, konkrétně v textu zvaném Maňdžušrí múlatantra[1] a sútře Královského samádhi (Samádhirádžasútra).[2]
Nágárdžuna | |
---|---|
Narození | 150 Jižní Indie |
Úmrtí | 250 (ve věku 99–100 let) Indie |
Alma mater | Nálanda |
Povolání | filozof, spisovatel, bhikkhu a kompilátor |
Nábož. vyznání | buddhismus |
Funkce | zenový patriarcha |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jeho spisy byly základem pro vytvoření školy Madhjamaka (Střední cesta), která byla přenesena do Číny pod názvem škola Tří pojednání (San-lun, TZ: 三論 ZZ: 三论). Je mu přisuzováno prohloubení filozofického systému pradžňápáramitových súter. Vyvinul dialektickou metodu, která je založena na dovedení antiteze ad absurdum. Hlásal, že každá věc a jev existují jen skrz svůj protiklad a na základě toho tvrdil, že vše je relativní, tedy nereálné a prázdné (v sans. šúnja, v pálí suňňa). Byl také úzce spjat s buddhistickou univerzitou v Nálandě.