Místní samospráva
From Wikipedia, the free encyclopedia
Územní samospráva nebo místní samospráva je obecný termín pro nejnižší úrovně veřejné správy v rámci konkrétního suverénního státu. Někdy se používá výrazu místní vláda, což odkazuje na úroveň správy, která je jak geograficky lokalizovaná, tak má omezené pravomoci. Slovo „vláda“ bývá někdy vyhrazeno pro správu označovanou také jako národní, ústřední nebo federální vláda. Výrazu místní vláda se však vždy používá, na rozdíl od národní vlády, specificky. Místní samosprávy obecně jednají pouze v rámci pravomocí, které na ně konkrétně deleguje zákon a/nebo směrnice vyšší úrovně správy (viz též článek přenesená působnost). Ve federálních státech místní správa obecně zahrnuje až třetí nebo čtvrtou úroveň vlády. Forma rozsáhlé samosprávy, kdy jednotný čili unitární stát poskytuje určitým územím široké právo na samostatné rozhodování o vlastních záležitostech včetně zákonodárné kompetence, se označuje jako územní autonomie.
Otázka samosprávy obcí je klíčovou otázkou veřejné správy a vládnutí. V mnoha zemích se k tomu konají komunální volby. Běžné názvy pro subjekty místní samosprávy zahrnují stát, provincii, region, kanton, departement, kraj, okres, prefekturu, město, městys, čtvrť, farnost, obec, hrabství, vesnici, obvod a oblast místní správy, územně-samosprávný celek.