![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c5/Titian_-_Portrait_of_a_man_with_a_quilted_sleeve.jpg/640px-Titian_-_Portrait_of_a_man_with_a_quilted_sleeve.jpg&w=640&q=50)
Muž s modrým rukávcem
Tizianův obraz / From Wikipedia, the free encyclopedia
Muž s modrým rukávcem (italský název Ritratto di Ariosto) je obraz od benátského malíře Tiziana z roku 1510, který se nachází v Národní galerii v Londýně[1] a jehož rozměry činí 81,2 × 66,3 cm. Obraz byl vždy vysoce ceněn pro svou kvalitu, avšak o totožnosti zpodobněného se vedly rozsáhlé diskuse. Dlouho byl považován za Ariostův portrét, poté za Tizianův autoportrét, ale v roce 2017 jej galerie pojmenovala jako Portrét Gerolama Barbariga. V souvislosti s názvem ovšem nepanuje jednotnost, bývá též označován prostě jako Portrét muže,[2] Muž s modrým rukávcem[3] a aj.[4]
Muž s modrým rukávcem | |
---|---|
![]() | |
Základní informace | |
Původní název | Portrait of Gerolamo (?) Barbarigo |
Autor | Tizian |
Vznik | 1510 |
Typ | portrét |
Hnutí | Benátská škola vrcholná renesance |
Vlastnosti | |
Medium | olejová barva malířské plátno |
Šířka | 66,3 cm |
Výška | 81,2 cm |
Umístění | |
Inv. číslo | NG1944 |
Katalogové číslo | 16 32 |
Umístění | Národní galerie |
Status | |
Vlastník | Lucas van Uffelen Alfonso Lopez |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Umístění parapetu, nízkého dřevěného nebo kamenného parapetu či římsy, mezi zobrazovaný subjekt a diváka je běžným prvkem raně renesančních italských portrétů, jako užitečný způsob „řešení hlavního kompozičního problému“ portrétů v menší než plné velikosti, jak „odůvodnit řez postavou“.[5] Tím, že velký rukáv mírně vystupuje za parapet, Tizian „převrací“ obvyklý efekt bariéry a přenáší prostor obrazu do „prostoru diváka“.[6] Otočená póza s mírně nakloněnou hlavou a zdánlivě zdviženým obočím, přesně v polovině kompozice, dodává obrazu život a dramatičnost.[7] „Široký spirálovitý pohyb v hloubce hlavy a paže“ naznačuje, že Tizian měl určité povědomí o soudobém vývoji malířství ve Florencii.[8] Rukáv je brilantně namalován a „splynutí zastíněných částí postavy s šedým atmosférickým pozadím ... je jedním z nejinovativnějších a nejvlivnějších aspektů obrazu“.[9]
Obraz pochází z klíčového období vývoje italského renesančního portrétu, kterému tehdy vévodily Benátky. Podle kunsthistorika Johna Steera si Tizian zachovává „náladu zobecněného vnitřního tajemství“, kterou do svých portrétů vnesl Giorgione, ale ukazuje osobnost a „fyzickou jistotu“ své postavy s novou silou a realismem. Do jisté míry je „zanícený pohled“ této a dalších postav převzat z obrazů náboženských témat.[10]
Pózu si vypůjčil na dvou autoportrétech Rembrandt, který obraz (nebo jeho kopii) viděl v Amsterdamu. Brzy poté se zřejmě přes Francii dostal do Anglie. Do Národní galerie se dostal v roce 1904 jako položka NG1944 a v roce 2017 byl vystaven v sále 2.