Mahákála
From Wikipedia, the free encyclopedia
Mahákála (sanskrt, doslova „ochránce dharmy“) je jméno tzv. dharmapály (ochránce) objevujícího se v tibetském a japonském vadžrajánovém buddhismu. V japonském buddhismu je Mahákála známý pod jménem Daikoku, náleží do čtvrté třídy buddhovských aspektů (tenbu) a je řazen mezi tzv. sedm bohů štěstí. V théravádě („Malá cesta“) a mahájáně („Velká cesta“) přijímají buddhisté útočiště ve Třech klenotech – jsou jimi Buddha, dharma a sangha. Ve vadžrajáně („Diamantová cesta“) přijímají praktikující buddhisté útočiště ještě navíc ve Třech kořenech – těmi jsou Lama, jidamy a ochránci. Mahákála patří mezi ochránce na cestě k osvícení, respektive ochránce Buddhova učení – dharmy (v sanskrtu Dharmapála). Jak je pro ochránce dharmy typické, jsou zobrazováni v tzv. hněvivé podobě. Mahákála představuje většinou hněvivý projev soucitu bódhisattvy Avalókitéšvary. Celkem se projevuje v 75 formách, které symbolizují nejrůznější emoce. Často je zobrazován společně se svou družkou Palden Lhamo (tib.).