Velmož
From Wikipedia, the free encyclopedia
Velmož, nebo také magnát podle pozdně latinského magnas, velký muž, z latinského magnus (velký), označuje šlechtice nebo jiného člověka ve vysokém společenském postavení, ke kterému jej mohl předurčit jeho původ, bohatství či jiné přednosti. Od doby pozdní římské říše a v germánských královstvích, která ji na Západě vystřídala, byl magnát společenskou kategorií v rámci honorace odpovídající senátorům nebo potentátům, vztahující se na velké římské a germánské vlastníky půdy.
Ve středověku se tento termín často užíval k odlišení výše postavených hrabat, earlů, vévodů aj., pod které zpravidla spadalo větší území, od baronů. Tento termín se používal zejména pro členy senátu v Uherském království, nazývaném Főrendihaz neboli rod magnátů.
Jde také o hierarchii v rámci šlechty obecně užívanou ve Švédsku, v Polském království (později v Polsko-litevské unii) a v některých dalších středověkých královstvích.
Ve středověku biskup někdy držel území jako magnát, vybíral výnosy z lén a daně od sedláků.