Magnetická indukce
From Wikipedia, the free encyclopedia
Magnetická indukce je vektorová fyzikální veličina, která vyjadřuje silové účinky magnetického pole na pohybující se částici s nábojem nebo magnetickým dipólovým momentem. Je to hlavní veličina sloužící ke kvantitativnímu popisu mag. pole. Magnetická indukce není vektorem pravým, ale tzv. axiální vektor, protože její směr se nemění při prostorové inverzi souřadnic. Hodnota vektoru mag. indukce obecně závisí na poloze v prostoru, takže tvoří vektorové pole.
Stručná fakta Název veličiny a její značka, Hlavní jednotka SI a její značka ...
Magnetická indukce | |
---|---|
Magnetická indukce pole přímého vodiče | |
Název veličiny a její značka | Magnetická indukce B |
Hlavní jednotka SI a její značka | tesla T |
Definiční vztah | |
Dle transformace složek | pseudovektorová |
Zařazení jednotky v soustavě SI | odvozená |
Zavřít
S magnetickou indukcí souvisí vektorová veličina intenzity magnetického pole, taktéž používaná k popisu magnetického pole, která však může mít v látkovém prostředí velmi odlišný charakter.