Magie ve starověkém Řecku
magie / From Wikipedia, the free encyclopedia
Magie ve starověkém Řecku zahrnovala celou škálu praktik, které zahrnovaly mimo jiné mageia či goéteii, epoidai (zaříkávání), katadesmos (proklínací tabulky), farmaka (posilující lektvary i jedy, čarodějnictví), periapta (amulety), filtra (milostnou magii), kollossoi („vúdú panenky“) a různé formy věštění. Pohled starověkých Řeků neznal moderní dělení na magii, vědu, náboženství a pověru. V řecké mytologii lze nalézt řadu postav spojených s magií či čarodějnictvím. Jako čarodějka bývá označována například Kirké a Médeia. S magií či čarodějnictvím byly také spojována významná božstva jako Hermés a Hekaté, nebo thrácký pěvec Orfeus.[1]
Praktikování magie vyvolávalo určitou nedůvěru a často bylo spojováno či zaměňováno s činnostmi jako je travičství. V jónském městě Teos byl v 5. století př. n. l. muž se svou rodinou za záškodnou magii (farmaka deleteria) potrestán smrtí, ve 4. století př. n. l. byla se svými dětmi v Athénách popravena Theoris z Lemnu, která byla farmakis „kouzelnice, čarodějka“, ale není jasné, jaká byla povaha jejího obvinění. Proti magii vystupoval například Platón, ale také epikurejci a stoikové.[1]
Užití termínu magie v kontextu starověkého Řecka je některými badateli zpochybňováno s poukazem na nerozlišitelnost „magie“ od „náboženství“, ale také od pověry či vědy.[1] Nabízí místo toho termíny jako „magicko-náboženské fenomény“ nebo „neschválené náboženské aktivity“.[2]