Lužičtí Srbové
západoslovanský národ žijící v Německu, na historickém území Lužice / From Wikipedia, the free encyclopedia
Lužičtí Srbové (hornolužickosrbsky Serbja, dolnolužickosrbsky Serby) jsou malý západoslovanský národ obývající jihovýchodní část východního Německa, historicky zvanou Lužice. Používají dva samostatné spisovné jazyky: hornolužičtinu (též hornolužická srbština, horní lužická srbština ) a dolnolužičtinu (též dolnolužická srbština, dolní lužická srbština). Jejich pojmenování Srbové (německy Sorben na rozdíl od jihoslovanských Serben), česky Lužičtí Srbové, je pojem, který jednotně označuje původní slovanské obyvatelstvo Dolní Lužice (Lužičané) a Horní Lužice (Milčané). Vlastní Srbové byli příslušníky slovanských kmenů, které žily na západ od nynějších Lužičanů a Milčanů žijících v dnešní Horní Lužici a kteří vlivem germanizace upadli v zapomenutí.[2][3]
Lužičtí Srbové | |
---|---|
Vlajka Lužických Srbů vychází z panslovanských barev. Poměr stran je 3:5. | |
Dolnolužický kroj z oblasti Blat (něm. Spreewald) | |
Populace | |
přibližně 60 000 osob[1] západní Slované (původ) | |
Jazyk(y) | |
horní a dolní lužická srbština |
V oblasti Lužice působí organizace Domowina, která zastřešuje řadu lužickosrbských spolků a udržuje lužický kulturní život a národní povědomí.