Linkový kód
From Wikipedia, the free encyclopedia
Linkový kód je libovolný způsob reprezentace digitálního signálu pro přenos elektrickým kabelem v základním pásmu, bez použití modulace. Linkové kódy se používají i pro přenos optickými kabely, pro magnetický a optický záznam informací a na principu linkových kódů jsou vytvořeny i čárové kódy.
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/55/NRZcode.png/220px-NRZcode.png)
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b6/Ami_encoding.svg/640px-Ami_encoding.svg.png)
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/98/Manchester_code.svg/220px-Manchester_code.svg.png)
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/50/Differential_manchester_encoding.svg/320px-Differential_manchester_encoding.svg.png)
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/cb/Biphase_Mark_Code.svg/320px-Biphase_Mark_Code.svg.png)
![Thumb image](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b4/MLT3encoding.svg/640px-MLT3encoding.svg.png)
Nejjednodušší linkový kód Non Return to Zero, u kterého je nula reprezentována jednou úrovní napětí a jednička jinou, je pro některá použití nevýhodný:
- může obsahovat stejnosměrnou složku
- neposkytuje prostředky pro synchronizaci přijímače s vysílačem
- nemá prostředky pro odhalování chyb přenosu
Proto byla vyvinuta celá řada dalších linkových kódů pro různá použití. Moderní linkové kódy jsou obvykle konstruovány tak, aby zabezpečily synchronizaci přijímače s vysílačem a zároveň používaly minimální šířku pásma pro dosažení co největší přenosové rychlosti nebo co největší hustoty záznamu.