Lidová píseň
píseň šířená ústním podáním, u které není znám původní autor / From Wikipedia, the free encyclopedia
Lidové písně jsou takové písně, u kterých není znám jejich původní autor, jedná se vždy o písně anonymní.
![ikona](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/bd/Ambox_globe_content.svg/48px-Ambox_globe_content.svg.png)
Písně byly většinou šířeny ústním podáním, často tak, že matka doma zpívala dětem a ty její písně odposlouchaly. Lidové písně se tímto způsobem dědí z generace na generaci, z pokolení na pokolení a přecházejí od jednoho člověka k jinému. Dalším pravděpodobným způsobem šíření byl společný zpěv písní venkovských lidí při práci na poli, ve stodole, na zahradě či při práci doma, především za dlouhých zimních večerů (dračky, tkaní aj.).
Společenský život byl v době, kdy neexistoval rozhlas, televize, internet a další současné komunikační prostředky, pravděpodobně mnohem spontánnější, také podstatně družnější; lidové muzicírování i lidový zpěv patřily k běžnému každodennímu životu lidí, a to zejména na venkově. Lidové písně odrážejí základní povahové rysy svých anonymních tvůrců, jsou také bezprostředně ovlivněny prostředím, ve kterém vznikly a ve kterém byly dále ústně šířeny. Lidové písně se zpívaly ze začátku jednohlasně, později je lidé začali zpívat dvojhlasně.
Tímto způsobem se dochovaly až dodnes. Lidová hudba je ryze spontánní projev lidské hudebnosti. Lidové písně jsou různě staré, i z toho lze usuzovat, že právě lidová píseň je jeden ze základních typů hudebního projevu. Téměř dvě třetiny lidových písní jsou písně taneční.[1]
Lidové písně jsou různé také v různých zemích, liší se písně jednotlivých národů či krajů.