Koncentrační tábor Lety
koncentrační tábor From Wikipedia, the free encyclopedia
koncentrační tábor From Wikipedia, the free encyclopedia
Tábor Lety byl trestní pracovní tábor a později také sběrný tábor během druhé světové války, zřízený na okraji obce Lety v dnešním okrese Písek. Oficiální označení tábora se v závislosti na jeho funkci měnila. Tábor v Letech byl založen 8. srpna 1940 jako kárný pracovní tábor pro odsouzené vězně, tedy muže starší 18 let.[1] Od 9. března 1942 bylo místo transformováno na tzv. sběrný tábor, jehož účelem byla tzv. preventivní policejní vazba (tuto funkci plnilo např. i místo v Auschwitz I.) Od srpna 1942 bylo místo v Letech u Písku přejmenováno na tzv. Cikánský tábor Lety I a zcela radikálně se změnila jeho nápň i složení internovaných osob. V souladu s říšskými zákony byli ve velkých skupinách, na vozech i pěšky, za doprovodu četníků i samostatně na rozkaz úřadů internováni do tábora čeští Romové [1]a Sintové, již byli považovaní protektorátními úřady za Cikány. Jednalo se o otevřenou rasovou politiku namířenou proti Romům. Ti byli v táboře drženi za nelidských podmínek a většinou zde nebo později v jiných koncentračních táborech zahynuli. Do vyhlazovacího tábora v Osvětimi bylo deportováno celkem 420 letských vězňů.[1] Tábor měl českou posádku i velení, byl po celou dobu své existence provozován protektorátními úřady a čeští četníci také sepisovali „Cikány, cikánské míšence a osoby žijící po cikánsku“,[1] zadržovali je a dopravovali do tábora. Velkou část obětí zahynulých v táboře tvořily děti, které jsou pohřbené na hřbitově v sousedních Mirovicích a v provizorně vytvořeném pohřebišti poblíž tábora, jen pár desítek centimentrů pod zemí. V letech 2018 - 2019 byl na místech pohřebiště a tábora proveden archeologický výzkum.
Koncentrační tábor Lety | |
---|---|
Poloha | |
Adresa | Lety, Česko |
Souřadnice | 49°30′30″ s. š., 14°7′7″ v. d. |
Další informace | |
Rejstříkové číslo památky | 12806/3-6151 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
Web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Na části území a v okolí bývalého tábora byl v 70. letech 20. století vybudován zemědělský podnik – velkokapacitní vepřín. V 90. letech 20. století byl u vepřína zřízen památník. Od té doby se také datují snahy vepřín odstranit a na jeho místě vybudovat památník obětem tábora.[2][3] V srpnu 2017 vláda rozhodla o odkupu vepřína od jeho vlastníka, jeho následné demolici a vybudování památníku.[4][5] Demolice budov vepřína financovaná státem začala 22. července 2022[6] a náklady na ní by neměly přesáhnout 110 milionů korun. Výstavba památníku spravovaného Muzeem romské kultury byla částečně financovaná z Norských fondů.[7]
Nařízení vlády č.72/1939 "o kárných pracovních táborech"[8] schválila československá vláda 2. března 1939, tedy dva týdny před německou okupací Československa a před zřízením Protektorátu Čechy a Morava. Tábor v Letech vznikl nařízením ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka ze dne 15. července 1940, které bylo vydáno na základě vládního nařízení č. 72. Stavba začala 17. července a 27. července dal ke zřízení tábora dodatečné svolení říšský protektor Konstantin von Neurath. Později k Letům přibyl tábor v Hodoníně (u Kunštátu).
Tábory podléhaly kriminálním ústřednám v Praze a v Brně, velitelem Letů byl jmenován četník Josef Janovský, personál sestával z českých četníků a úředníků a z dozorců rekrutovaných z přilehlých obcí, kteří práci v táboře dostali rozkazem. Vězni do tábora přicházeli z výkonu trestu, podle § 4 také lidé bez prokazatelného příjmu či zaměstnání[8]. Pracovali na dopravních stavbách, na polích a v lese. Do konce roku 1940 prošlo táborem 233 osob. V roce 1941 fungoval tábor bez větších změn. Do tábora bylo přivezeno 537 osob, z nichž bylo pouze 45 romského původu.[1]
24. června 1942 nařídil protektorátní ministr vnitra Richard Bienert provedení soupisu českých a moravských Cikánů (na základě soupisu potulných cikánů, provedeného již mezi 1. červencem 1928 a 15. srpnem 1929) a jejich deportaci do táborů v Letech a Hodoníně. Soupis a deportace proběhly počátkem srpna 1942 (změna na cikánský tábor od 2. srpna 1942). Zaměření tábora se tedy změnilo, ze 113 vězňů evidovaných v červenci 1942 v táboře zůstalo 20 vězňů, převážně romských mužů, kteří se okamžitě stali vězni cikánského tábora, aby byli nápomocni při rekonstrukci tábora pro nově příchozí z deportací.[1]
V prosinci 1942 rozhodla berlínská vláda postavit Cikány na stejnou úroveň s Židy a 16. prosince 1942 Heinrich Himmler nařídil jejich deportaci do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka. Prvních 94 dospělých bylo deportováno do Osvětimi již 3. prosince, další deportace zdržela tyfová epidemie. Na zásah Jiřího Letova z protektorátního ministerstva vnitra a německých policejních orgánů byl Josef Janovský pro neudržitelnost poměrů v táboře odvolán a nahrazen Štefanem Blahynkou z tábora v Hodoníně. Mikrobiolog František Patočka ve svých poválečných vzpomínkách napsal: „Přede mnou se odkryl obraz, který co do hrůzy překonal všechny mé nejstrašnější představy o pekle.“ Následuje popis dětských obětí skvrnitého tyfu, hladovění a nedostatku vody a oblečení.[9]
Další deportace do Osvětimi-Březinky proběhly v březnu až květnu 1943, kde byla většina deportovaných v noci z 2. na 3. srpna 1944 povražděna. Zbylých asi 200 osob bylo z Letů propuštěno či přemístěno do jiných zařízení. 6. srpna 1943 byl tábor Lety oficiálně uzavřen. Z internovaných osob v Letech přežilo asi 300 osob.
Internací v Letech prošlo celkem 1 309 registrovaných osob, dalších více než 1300 osob prošlo táborem v Hodoníně u Kunštátu. V Letech zemřelo nejméně 326 osob, v Hodoníně 194, z toho část v důsledku tyfové epidemie. Ze 30 v táboře narozených dětí nepřežilo žádné.
Bezprostředně po válce se Lety staly předmětem několika trestních řízení, jejichž výsledkem bylo potrestání nejsurovějšího dozorce Josefa Luňáčka důtkou, ostatní jako Josef Hejduk a další byli osvobozeni aniž by se kauza dostala před soud.[10] I přesto, že přeživší a jejich rodiny udržovali památku na své blízké a individuálně docházeli na tato místa, tragédie Romů a Sinti byla postupně českou společností zapomenuta. V 70. letech 20. století byla v těsném sousedství a na části bývalého tábora zřízena velkovýkrmna vepřů, několikrát větší než byl tábor, přičemž pozemek velkovýkrmny zahrnuje většinu bývalého tábora a její budovy stojí na jeho menší části.[11] Byť o existenci tábora a jeho romských vězních napsal několik publikací historik Ctibor Nečas už v 70. letech 20. století,[12][10] široké veřejnosti ho s jistým nádechem senzace představil americký genealog Paul Polansky a na jistou dobu tím vyvolal bouřlivou diskusi, jejímž výsledkem bylo odhalení památníku v Letech za účasti prezidenta Václava Havla dne 13. května 1995 a vyplacení malého odškodného dosud žijícím obětem.[13]
V roce 1997 vydalo nakladatelství G+G historii tábora A nikdo vám nebude věřit od německého historika Markuse Papeho a v roce 1998 knihu rozhovorů se svědky a přeživšími Tíživé mlčení od Paula Polanskyho. V české interpretaci byla historie tohoto tábora reprezentovaná především historikem Ctiborem Nečasem.[14][15]
Na květen 2018 byl ohlášen dvouměsíční archeologický průzkum areálu v hodnotě asi 1,5 milionu korun.[16] V září 2019 proběhl archeologický průzkum v místě předpokládaného pohřebiště obětí tábora poblíž stávajícího památníku. Podle písemných pramenů bylo namístě pochováno 120 lidí z toho nejméně 70 dětí[17] a to jak v individuálních tak v masových hrobech.[18] Kvůli závlahovému systému vybudovanému v 90. letech, nebylo možné hroby lokalizovat pomocí geofyzikálního průzkumu.[19] Archeologové odkryli hrob novorozence a ženy mladší 40 let[18] z pietních důvodů nebyla provedena exhumace ostatků.[19] Průzkum také ukázal, že trosky tábora byly viditelné ještě v 70. letech při stavbě vepřína, poté byly překryté navážkami.[20]
V polovině devadesátých let přislíbila vláda zbourání velkovýkrmny, která patřila písecké firmě Agpi, a. s.[21], a obnovu tábora coby pietního místa. Odkup vepřína byl realizován až v roce 2018. Památník byl v roce 1998 prohlášen kulturní památkou. Předmětem ochrany je hřbitov cikánský s památníkem.[22]
V roce 2009 převzal správu památníku Památník Lidice.[23] V roce 2010 byla provedena rekonstrukce a rozšíření památníku v hodnotě 9,685 mil. Kč. Byly vybudovány přístupové cesty, parkoviště pro autobusy a osobní vozy, lavičky, infotabule a dřevěné boudy dle původní technické fotodokumentace, ve kterých je umístěna stálá expozice.[24] Expozici navštíví ročně asi 10 tis. návštěvníků.[25]
V červenci 2013 vyzval Výbor OSN pro lidská práva Českou republiku, aby uzavřela vepřín, který se v 70. letech postavil na místě bývalého sběrného tábora pro Romy.[26]
V srpnu 2013 protestoval Výbor pro odškodnění romského holocaustu proti správcovství Památníku Lidice na pietním místě v Letech u Písku a proti zkreslování historických skutečností prostřednictvím textů, které jsou součástí naučné stezky a celé expozice.[27]
V srpnu 2017 vláda rozhodla o odkupu vepřína za částku 450 milionů Kč od jeho vlastníka, jeho následné demolici, archeologickém výzkumu prostoru a úpravě areálu včetně vybudování památníku s pamětní síní.[5] V říjnu 2017 oznámila, že se na odkupu dohodla,[28] 23. listopadu 2017 podepsali zástupci firmy Agpi smlouvu o odkoupení vepřína s ředitelkou Muzea romské kultury Janou Horváthovou. Smlouva měla nabýt účinnosti 15. února 2018.[29]
V roce 2017 provedla katedra archeologie Západočeské univerzity v Plzni archeologický průzkum s určením polohy tábora. Průzkum odhalil pod úrovní současného terénu původní povrch, základy jednotlivých budov i zbytky oděvů a předmětů patřících vězňům. Archeologové také zjistili, že tábor byl umístěn poněkud západněji, než se původně předpokládalo. Z větší části je na území vepřína, pod vlastní haly zasahuje okrajově,[30][31] zhruba z jedné čtvrtiny.[16]
Muzeum romské kultury otevřelo v roce 2018 na obecním úřadě v Letech informační centrum připomínající romskou genocidu v Protektorátu Čechy a Morava. Počátkem dubna téhož roku převzalo státem vykoupený areál vepřína, jehož demolice byla zamýšlena ještě do konce roku 2018 s tím, že by na jeho místě měl být vystavěn památník. Norská velvyslankyně Siri Ellen Sletnerová v polovině dubna uvedla, že Norsko by mělo přispět na stavbu částkou 1 milionu eur, v přepočtu asi 25 milionů korun.[32] Náměstek ministra kultury René Schreier před koncem dubna uvedl, že ministerstvo kultury z vládní rozpočtové rezervy zaplatí 117 milionů korun nutných na demolici vepřína včetně odstranění ekologické zátěže, na samotném budování památníku by se pak už stát finančně podílet neměl.[16]
V roce 2024 byl na místě po demolici vepřína postaven nový památník se stálou expozicí.[33] Slavnostní otevření památníku proběhlo 23. dubna 2024 za účasti prezidenta Petra Pavla a dalších ústavních činitelů.[34] Veřejnosti byl památník otevřen 12. května 2024.[35]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.