Le Train bleu

Le Train bleu je luxusní restaurace v Paříži ve stylu novobaroka a Belle Époque. Nachází se v prvním patře Gare de Lyon ve 12. obvodu. Poté, co byla restaurace v roce 1966 na příkaz ministra André Malrauxe zachráněna od demolice, jsou některé její interiéry chráněny jako historická památka.

Le Train bleu
Základní informace
Výstavba	1901
Poloha
Adresa	12. obvod, Francie Francie
Ulice	place Louis-Armand
Souřadnice	48°50′42″ s. š., 2°22′24″ v. d.
Další informace
Kód památky	PA00086570
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

Restauraci realizoval architekt Marius Toudoire u příležitosti Světové výstavy v roce 1900 pro Železniční společnost Paris-Lyon-Méditerranée (PLM) pod názvem Buffet de la Gare de Lyon. Slavnostně ji otevřel 7. dubna 1901 francouzský prezident Émile Loubet.

V roce 1963 Albert Chazal (1923-2017), nový provozovatel restaurace ji přejmenoval na Le Train bleu na počest modrého vlaku „Paris-Vintimille“ z roku 1868 (luxusní expres Paříž-Marseille-Nice-Monaco-Ventimiglia, který sleduje přímořskou trasu Francouzské riviéry).

Mnoho osobností 20. století bylo pravidelnými návštěvníky restaurace: Brigitte Bardotová, Sarah Bernhardt, Coco Chanel, Jean Cocteau, Colette, Salvador Dalí, Jean Gabin, François Mitterrand, Marcel Pagnol, Réjane, Edmond Rostand, Francis Bacon, Kraftwerk aj.

V roce 2014 proběhla rozsáhlá renovace, při které byla část dobového vybavení, na které se nevztahovala památková ochrana, dána do dražby.

Kuchyně prošla kompletní modernizací. Veškerá výzdoba a fresky byly očištěny a restaurovány, stěny přemalovány a obnoveno zlacení plátkovým zlatem.

Architektura

Do restaurace se vstupuje z nábřeží velkým dvojitým točitým schodištěm. Původně se kuchyně nacházela v podkroví, pokrmy se převážely sedmi elektrickými výtahy.

Prostory restaurace, zlatý salonek neboli malý salonek, velký sál, tuniský a alžírský salonek, pasáže a jejich výzdoba jsou chráněny jako historická památka.

Interiér je vybaven sochami, zlacením, římsami, lustry, slavnostním nábytkem, klubovými křesly a 41 rozsáhlými dekorativními malbami na stěnách a stropech představující hlavní oblasti, které spojovala tehdejší společnost Paříž-Lyon-Méditerranée. Na výzdobě se podíleli malíři: Charles Bertier, Eugène Burnand, Antoine Calbet, Ulpiano Checa y Sanz, Eugène Dauphin, Guillaume Dubufe, François Flameng, Henri Gervex, Gaston de La Touche, Michel Maximilien Leenhardt, Albert Maignan, Frédéric Montenard, Jean-Baptiste Olive, Albert Rigolot, Édouard Rosset-Granger, Paul Saïn, Gaston Casimir Saint-Pierre aj.

Sály mají stále své původní prvky, leštěné podlahy, dřevěné obložení, kožené lavice, mahagonový obslužný nábytek, zlacené štuky, četné sochy a nástěnné a stropní malby zobrazující výjevy z Francie. Nad schodištěm vedoucím ke kolejím je nástěnná malba od René Billotta (1846–1915), která zobrazuje dobové pařížské stavby jako most Alexandra III. a výstavního paláce světové výstavy z roku 1900.

Tři obrazy na stropě velkého sálu jsou věnovány třem největším městům Francie: Paříž je dílem Françoise Flamenga (1856–1923), další dva autoři jsou Guillaume Debufe (Lyon) a Gaston Casimir Saint-Pierre (Marseille). Hlavní nástěnná malba ve velké místnosti představuje divadlo v Orange od Alberta Maignana (1845-1908). Jsou zde portréty prezidenta společnosti Stéphana-Adolpha Dervillé a generálního ředitele Gustava Noblemairea i slavných osob jako hereček Sarah Bernhardt a Réjane, zpěváka Jean Bartet a spisovatele Edmonda Rostanda. Obrazy představující Villefranche a Monako vytvořil Frédéric Montenard (1849-1926).

Ve zlatém sále je obraz představující Nice od Henriho Gervexe (1852-1929). Malíř Jean-Baptiste Olive (1848-1936) namaloval dva obrazy: Île Saint-Honorat a starý přístav v Marseille. Obraz Eugèna Burnanda (1850-1921) zobrazuje Mont Blanc.

Restaurace ve filmu

• 1972: S tetou na cestách, režie George Cukor
• 1973: Maminka a děvka, režie Jean Eustache
• 1990: Brutální Nikita, režie Luc Besson
• 1998: Place Vendôme – Svět diamantů, režie Nicole Garcia
• 2003: Holky v akci, režie Pierre Jolivet
• 2005: Hledejte Anthonyho, režie Jérôme Salle
• 2007: Prázdniny pana Beana, režie Steve Bendelack
• 2009: Galimatyáš, režie Jean-Pierre Jeunet
• 2012: Le Train Bleu, režie Stéphanie Assimacopoulo

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Le Train bleu (restaurant) na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Le Train bleu na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Oficiální stránky

Portály: Architektura a stavebnictví | Francie