![cover image](https://wikiwandv2-19431.kxcdn.com/_next/image?url=https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/b/b8/Lavrentiy_Beria_portrait.jpg/640px-Lavrentiy_Beria_portrait.jpg&w=640&q=50)
Lavrentij Pavlovič Berija
sovětský politik / From Wikipedia, the free encyclopedia
Lavrentij Pavlovič Berija (gruzínsky ლავრენტი პავლეს ძე ბერია, Lavrenti Pavles dze Beria; rusky Лавре́нтий Па́влович Бе́рия; 17. březnajul./ 29. března 1899greg., Marchaul – 23. prosince 1953, Moskva) byl sovětský politik, maršál Sovětského svazu a náčelník státní bezpečnosti, za Stalina během druhé světové války šéfem sovětské tajné služby NKVD a lidového komisariátu vnitra (ministerstvo vnitra). V roce 1946 se oficiálně připojil k politbyru.
![ikona](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/9/99/Question_book-new.svg/48px-Question_book-new.svg.png)
Lavrentij Pavlovič Berija | |
---|---|
![]() | |
2. ministr vnitra SSSR | |
Ve funkci: 5. března 1953 – 26. června 1953 | |
Předseda vlády | Georgij Maximilianovič Malenkov |
Předchůdce | Vjačeslav Michajlovič Molotov |
Nástupce | Lazar Kaganovič |
3. lidový komisař vnitřních věcí SSSR | |
Ve funkci: 25. listopadu 1938 – 29. prosince 1945 | |
Předseda vlády | Vjačeslav Michajlovič Molotov Josif Vissarionovič Stalin |
Předchůdce | Nikolaj Ježov |
Nástupce | Sergej Kruglov |
Stranická příslušnost | |
Členství | Komunistická strana Sovětského svazu |
Vojenská služba | |
Služba | II. světová válka |
Doba služby | 1938–1953 |
Hodnost | Maršál Sovětského svazu |
Narození | 17.jul. / 29. března 1899greg. Marchaul, Okres Gulripš Ruské impérium ![]() |
Úmrtí | 23. prosince 1953 (ve věku 54 let) nebo 26. června 1953 (ve věku 54 let) Moskva Sovětský svaz ![]() |
Příčina úmrtí | střelná rána |
Místo pohřbení | Donský hřbitov |
Choť | Нино Теймуразовна Гегечкори |
Vztahy | Павел Хухаевич Берия (otec) Марта Виссарионовна Джакели (matka) |
Děti | Серго Лаврентьевич Берия (syn) |
Alma mater | Ázerbájdžánská státní ropná akademie |
Profese | politik |
Náboženství | ateismus |
Ocenění | Řád rudého praporu (1924, 1942 a 1944) Leninův řád (1935, 1943, 1945 a 1949) jubilejní medaile 20 let Dělnicko-rolnické rudé armády (1938) Řád rudého praporu (1942) Řád republiky (1943) … více na Wikidatech |
Podpis | ![]() |
Commons | Лаврентий Павлович Берия |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Berija byl nejdéle žijícím a nejvlivnějším ze Stalinových tajných policejních náčelníků, který měl během druhé světové války a po ní velký vliv. Po sovětské invazi do Polska v roce 1939 byl zodpovědný za organizaci katyňského masakru.[1] Současně spravoval obrovské části sovětského státu a působil de facto jako maršál Sovětského svazu ve velení polních jednotek NKVD odpovědných za uzávěrkové (blokační) oddíly a sovětské partyzánské zpravodajské a sabotážní operace na východní frontě během druhé světové války. Berija dále spravoval obrovskou síť pracovních táborů – gulagů a byl v první řadě odpovědný za dohled nad tajnými zadržovacími zařízeními pro vědce a inženýry známé jako Šarašky.
Se Stalinem, který jej americkému prezidentovi Franklinu D. Rooseveltovi představil jako „našeho Himmlera“, se zúčastnil jaltské konference.[2] Po válce organizoval převzetí státních institucí ve střední Evropě a východní Evropě komunisty a také politické represe v těchto zemích. Jeho nekompromisní bezohlednost v těchto povinnostech a schopnostech dosahovat výsledků vyvrcholila úspěchem, když dohlížel nad projektem sovětské atomové pumy. Stalin tomu dal absolutní prioritu a projekt byl dokončen za méně než pět let.[3]
Po Stalinově smrti se stal prvním místopředsedou sovětské vlády a šéfem ministerstva pro vnitřní záležitosti, vedle čehož spolu s Malenkovem a Molotovem vytvořil triumvirát, který krátce vedl zemi místo Stalina. V puči, který v červnu 1953 zahájil Nikita Chruščov za pomoci maršála Žukova, byl však Berija nakonec zbaven moci a následně na základě obvinění z 357 případů znásilnění a vlastizrady zatčen. Byl odsouzen k smrti a 23. prosince 1953 Pavlem Batickým popraven.