Lankrabě
From Wikipedia, the free encyclopedia
Lankrabě, řidčeji lantkrabě, lanckrabí, lantkrabí, zastarale landkrabě (německy Landgraf, nizozemsky landgraaf, francouzsky landgrave, latinsky comes magnus, comes patriae, comes provinciae, comes terrae, comes principalis, lantgravius) byl šlechtický titul, užívaný výhradně ve Svaté říši římské.
Jednalo se o hraběte, který podléhal přímo císaři, to jest nepodléhal žádnému vévodovi či knížeti, a byl tedy suverénní. Země, které vládl lankrabě, se nazývala lankrabství (lantkrabství). Lankrabě byl například vládce Hesenska, lankrabě hesensko-kasselský a hesensko-darmstadtský. První zmínka o tomto titulu pochází z roku 1086 a týká se vládce Dolního Lotrinska. Titul byl v pořadí významnosti mezi knížetem a hrabětem, nicméně jeho nositelé zasedali v kurii říšských knížat, spolu s církevními knížaty, bezprostředně podřízenými císaři.