český hudební pedagog From Wikipedia, the free encyclopedia
Ladislav Daniel (29. května 1922 Sendražice – 16. února 2015 Olomouc) byl český hudební pedagog, amatérský nástrojař a hudebník, který se zasloužil o to, že Čechy lze nazvat národem hráčů na zobcovou flétnu.
Emeritní prof. PhDr. Ladislav Daniel, CSc., dr. h. c. | |
---|---|
Základní informace | |
Narození | 29. května 1922 Sendražice |
Úmrtí | 16. února 2015 (ve věku 92 let) Olomouc |
Povolání | Hudební pedagog, amatérský nástrojař a hudebník |
Nástroje | Trubka, lesní roh, violoncello, kontrabas |
Významná díla | Škola hry na zobcovou flétnu, Metodika hudební výchovy pro učitele. |
Příbuzní | František Daniel (bratr) prof. PhDr. Ladislav Daniel, Ph.D. (syn) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Narodil se jako první ze tří synů 29. května v Sendražicích manželům Danielovým. Matka byla v domácnosti a věnovala se hlavně výchově dvou mladších sourozenců (František *1926 + 1996 se stal významným filmovým režisérem a pedagogem, Josef *1928 + 1986 se věnoval vážné hudbě jako dirigent). Otec pracoval u železničních drah. Josef Slezák, jeho dědeček, dal všem dětem praktické hudební vzdělání a dovednosti ve hře na hudební nástroje. Oba rodiče muzicírovali a Ladislav dostával soukromé hodiny u místního muzikanta M. Drahoty, který byl nástrojařem a hrával na křídlovku v Kmochově kapele. Od něj získal zkušenosti i se samotnou výrobou nástrojů, kterou později po celý život zužitkoval. Kmochova dechová kapela předznamenala impulz pro rozvoj jeho dalších schopností. Po nějaké době se rodina přestěhovala do Kolína a i zde pokračovalo jeho hudební tvoření. Měl kolem sebe okolí, které hudbou žilo, a již od školního věku se na muzicírování podílel.[1]
V roce 1933 byl zapsán na reálné gymnázium. Zde založil se svými přáteli studentský jazzový soubor, sám hrával na kontrabas či trumpetu. Jeho hudební život ovlivnil i bratr Josef, který byl aktivním muzikantem, hornistou a dirigentem. Maturitu složil v roce 1941, ale v době Protektorátu Čechy a Morava (16.3.1939 – 9.5.1945) nemohl své hudební nadání dále rozvíjet na vysoké škole, protože české vysoké školy byly od 17.11.1939 až do konce protektorátu uzavřeny. Pracoval krátce v pojišťovně. Úspěšně se pak zhostil konkurzu a hrál v kapele v Hamburku jako trumpetista. Po smrti kapelníka se vrátil zpátky do Čech a spolu s bratrem hrávali až do konce války v Lázních Chudoba. Pak získal místo trumpetisty v Orchestru Gustava Broma v Brně a v Praze. V Moravské filharmonii hrál na lesní roh (1949). Byl znalcem a nadšencem pro jazyky, které ve světě plně uplatňoval. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor angličtina-hudební výchova (1945–50). Studium dokončil na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Disertační práci napsal na téma Tonální metoda písňová jako poslední stadium intonačních metod (CSc.).[1]
V letech 1949–50 vyučoval angličtinu na Obchodní akademii v Přerově, a hudební výchovu na Fučíkově pedagogické škole v Olomouci (1950–60). V letech 1961–1972 byl vedoucím katedry hudební výchovy na Pedagogickém institutu, který byl v roce 1964 přeměněn na Pedagogickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1968–1969 byl krátce proděkanem pro vědu. Působil také jako hlavní porotce celostátních soutěží ve hře na zobcovou flétnu. Znalost angličtiny, němčiny, ruštiny, francouzštiny, nizozemštiny a dánštiny užíval na mezinárodních kongresech pro hudební výchovu. Přednášel a publikoval na Pedagogickém institutu v Halle (1964), na konzervatoři v Alborgu (1970), účastnil se kongresů ISME (International Society for Music Education) v Budapešti (1964), Dijonu, Bristolu, Varšavě a Moskvě. Založil a metodicky vedl Základní školu s rozšířenou hudební výchovou v Olomouci. Byl členem Klubu houslařů při Svazu českých skladatelů a redakční rady časopisu Hudební nástroje (1952–1960). Do oblasti intonačních metod přispěl koncepcí tonální metody písňové (1951), ve které se při výuce zpěvu používají lidové písně místo solmizačních slabik. Navrhl software pro výuku zpěvu not na počítači. Je autorem první programované učebnice nauky o intervalech v Evropě, Intervall-Lehre. Propracoval problematiku elementární nástrojové výuky. Podle Orffovy metody prosazoval využívání hudebních nástrojů při výuce, například klávesy. Vytvořil řadu učebních pomůcek pro hudební výchovu, např. Rytmické kostky, Rytmickou stavebnici nebo Intonační tabule. Je autorem metodiky, která obsahuje celé učivo hudební výchovy podle učebních osnov. Napsal učebnice a metodické příručky pro učitele 1.– 5. ročníku základních škol a vytvořil koncepci hudebního vyučování pro hlasový, rytmický a intonační výcvik a pro improvizace. Pro každou z nich připravil metodickou řadu. Při tom vycházel z nové koncepce, která preferovala dětskou bezprostřednost.(Schulwerk Carla Orffa – Orff-Schulwerk). Pro základní nástrojovou výuku napsal řadu Škol pro různé nástroje (pro trubku, klarinet, dudy, kontrabas, cimbál). Jeho učebnice obsahují podrobně metodicky rozpracovanou hru na hudební nástroje a také metodickou řadu improvizace.[1][2]
Ladislav Daniel byl také výrobcem historických hudebních nástrojů. Naučil se to v Markneukirchenu v Německu a v nástrojářské oblasti v okolí Lubů u Chebu. Vyrobil například violu da gamba, serpent, cink, barokní loutnu, cornamusu, rebek, crwth, dudy a také asi dvacet cimbálů.[1]
Poslední rozloučení s prof. Ladislavem Danielem se uskutečnilo 27. února 2015 v chrámu Svatého Mořice v Olomouci.[2]
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.