LGBT práva ve Finsku
From Wikipedia, the free encyclopedia
Ve Finsku se obecně ze strany státu dostává lesbám, gayům, bisexuálům a translidem obrovské ochrany. Stejnopohlavní sexuální styk je tu legální od r. 1971, homosexualitu Finsko vyřadilo ze seznamu nemocí r. 1981 a od r. 1995 zde platí ohledně sexuální orientace anti-diskriminační zákony. Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku se sjednotil r. 1999 a v témže roce přestala být trestná propagace homosexuality. Od r. 2005 je naopak trestná diskriminace na základě genderové identity. Manželství stejnopohlavních párů zde bylo uzákoněno r. 2017, jemuž mezi lety 2002 a 2017 předcházelo uzákonění registrovaného partnerství.
V r. 2002 Finsko uzákonilo registrované partnerství[1], které dává homosexuálním párům stejná práva jako mají manželé, mimo adopčních práv, možnosti změny příjmení a přístupu k umělému oplodnění (to bylo zpřístupněno pro lesbické páry r. 2007 a možnost osvojit si dítě svého partnera se uzákonila r. 2009). Veřejná podpora práv homosexuálů v zemi vzrůstá od r. 2000.[zdroj?] Podpory se jim dostává i napříč politických spektrem, kdy 5 z 8 politických stran zvolených po Finských parlamentních volbách r. 2007)[2][3][4][4][5], přiznalo možnost legalizace stejnopohlavních manželství po Finských parlamentních volbách 2011 Vedly se i spekulace zda téma homosexuálních manželství se stane hlavním politickým tématem, nicméně srpnový průzkum r. 2010 ukázal, že pouze 20 % respondentů jej považuje za klíčové.[5] V souladu s výsledky volebních kalkulačky zveřejněného novinami Helsingin Sanomat by 93 zákonodárců podpořilo právo stejnopohlavních párů na osvojení dítěte z ústavní péče, zatímco 93 bylo proti.[6] V důsledku vytvořené koalice s Křesťanskými demokraty v nové vládě získala post ministryně vnitra Päivi Räsänen[7], což zapříčinilo to, že se návrh zákona o genderově-neutrálních manželství nestal součástí vládní platformy.[8] I tak jej ale Svaz levice podpořil při vládní schůzi spolu s dalšími politickými stranami vládní koalice, mezi něž patřila Národní koaliční strana, Sociálně demokratická strana Finska, Svaz levice, Zelený svaz a Švédská lidová strana.[9] V březnu 2012 se zpracovaný návrh zákona o genderově-neutrálních manželstvích dostal k prvnímu čtení do parlamentu,[zdroj?] kdy jej podpořilo 76 ze 199 zákonodárců. V březnu 2013 jej odmítla i Parlamentní komise pro právní záležitosti. Nicméně návrh se nakonec znovu dostal do parlamentu v prosinci 2013 díky petici s více než 160 OOO podpisy získaných mezi polovinou března a polovinou září téhož roku, což se stalo také jakýmsi impulsem pro rozhodnutí parlamentu v počátku r. 2014.[zdroj?]
S odvoláním se na rodinné aspekty se téma rozšiřování LGBT práv stalo ožehavým následovaným ohromným počtem odchodů lidí z Luteránské církve dle zpráv rozhlasu Yleisradio z října 2012.[10][11] Osoby, které chtějí podstoupit změnu pohlaví, musejí zároveň projít sterilizací, čímž je Finsko kritizováno za krácení práva transsexuálních osob na rozmnožování. Z toho důvodu se také tato problematika dostala na stůl Ministerstvu sociálních věcí a zdravotnictví.[12] V r. 2011 Pekka Haavisto, otevřený homosexuální člen finského parlamentu, kandidoval na post prezidenta v rámci Finských prezidentských voleb 2012. V prvním kole 22. ledna 2012 získal 18,8 % hlasů a postoupil do druhého kola se Saulim Ninistem, který jej porazil o 37,4 % hlasů.[13] V prosinci 2013 Finská zdravotnická agentura zrušila svůj výslovný zákaz přijímat krev od mužů majících sex s muži, kteří projdou 1roční zkušební lhůtou.