Létající člunek

Létající člunek byl jedním z klíčových momentů ve vývoji tkaní, který pomohl v rozvoji průmyslové revoluce. Byl patentován Johnem Kayem (1704–1764) v roce 1733. Byl ovládán prohozním zařízením k jehož obsluze stačil jediný člověk. Až do vynálezu létajícího člunku tkalci prohazovali útek navinutý na cívce v primitivním člunku ručně, a tak byla šířka tkaniny limitována délkou jejich rukou.

Létající člunek na kterém jsou vidět okované špice, kolečka a kaneta s útkovou nití.

Tkaní s „létajícím člunkem“

Před létajícím člunkem

K pochopení důležitosti tohoto vynálezu je nutné poznat proces tkaní. U tkalcovského stavu seděl tkadlec před zbožovým válem s již utkanou tkaninou. Pomocí pedálů, nebo jiného mechanismu byly jednotlivé listy vytahovány nahoru nebo stahovány dolů a tím byl z jednotlivých nití osnovy tvořen prošlup. Tkadlec se pak musel nahnout dopředu směrem k prošlupu a rukou člunek do prošlupu zasunout; člunek měl uvnitř na dutince navinutý útek. Člunek pak musel být protažen otevřeným prošlupem a na opačné straně druhou rukou z prošlupu vytažen, prošlup byl uzavřen a bidlenem s paprskem byl útek přiražen na požadované místo. Tato akce, které se říkalo „zdvih“ však vyžadovala součinnost dvou tkalců, pokud byla šíře tkaniny kolem 150 cm.

Jak pracoval létající člunek

Létající člunek byl pouze součástí nového systému tkalcovského stavu. Před paprskem na bidlenu létal po člunkové dráze člunek ze strany na stranu, přičemž na každé straně byl na konci své cesty zachycen do skříňky, ve které byl mechanismus, pomocí kterého byl člunek znovu poslán na druhou stranu. Létající člunek se od starého člunku lišil v několika detailech. Na obou koncích člunku bylo kování ve tvaru projektilu, které prodlužovalo jeho životnost a kolečka na spodní straně snižovala tření při pohybu po člunkové dráze. Útková nit vycházela z otvoru na boční straně, místo na konci člunku a útek byl navinut na útkové cívce, tzv. kanetě, která byla nasazena na trnu, což umožňovalo její snazší a rychlejší výměnu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flying shuttle na anglické Wikipedii.

Literatura

• Handbook of technical textiles. [s.l.]: Woodhead Publishing, 2000. Dostupné online. ISBN 9781855733855. S. 87–88.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Leclerc Loom Options: Flying Shuttle Option [online]. Camilla Valley Farm Weavers' Supply. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• John Kay 1704-1780: Inventor of the Flying Shuttle [online]. New Opportunities Fund [cit. 2011-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28.Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• BROUDY, Eric. The Book of Looms. [s.l.]: University Press of New England, 1993. S. 148, 151.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Flying Shuttle. Master Weaver. November-December 1961. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-06-07.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• MCNEIL, Ian. An Encyclopaedia of the History of Technology. [s.l.]: Taylor & Francis, 1990. S. 821–822.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu létající člunek na Wikimedia Commons