David (biblická postava)
biblický izraelský král / From Wikipedia, the free encyclopedia
Král David (hebrejsky דָּוִד, David nebo také דָּוִד הַמֶּלֶךְ, David Ha-melech – Král David) byl podle Bible druhým Hospodinem pomazaným králem sjednoceného Izraele a panoval asi v letech 1013–973 př. n. l., tedy čtyřicet let.[7] V Písmu svatém příběh krále Davida zaznamenávají První a Druhá kniha Samuelova, První kniha královská a První kniha letopisů. Králem byl David ustanoven po Saulovi asi ve věku 30 let.[8] Je představován jako spravedlivý panovník, uznávaný válečník,[9] básník a hudebník.[10] Právě autorství oslavných veršů Hospodinu, nazývaných žalmy, je Davidovi dodnes přisuzováno. K jeho nejvýznamnějším počinům patří jistě dobytí Jeruzaléma a podmanění si dalších okolních království jako Edóm, Moáb, Ammón a Aram.[11]
Král David | |
---|---|
Narození | 1039 př. n. l. Betlém |
Úmrtí | 969 př. n. l. (ve věku 69–70 let) Jeruzalém |
Místo pohřbení | Město Davidovo Jeruzalém |
Národnost | Židé |
Povolání | pastevec, vládce, básník, válečný magnát, instrumentalista a panovník |
Předchůdce | Saul |
Následovník | Šalomoun |
Nábož. vyznání | jahvismus judaismus |
Choť | Batšeba Haggith Abital Shulamite Maacah |
Partner(ka) | Avishag |
Děti | Šalomoun[1] Abšalom[2] Chileab[2] Tamar Nathan[1] Adonijáš[3] … více na Wikidatech |
Rodiče | Jišaj[4] a Nitzevet[5] |
Rod | Davidův rod |
Příbuzní | Eliab, Shimea, Abinadab, Zeruiah a Abigail (sourozenci) Rechabeám[6], Menelik I., Basmat a Tafat (vnoučata) |
Funkce | izraelský král (1003–970 př. n. l.) prorok (judaismus a islám) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
David je bohatě zastoupen v postbiblické židovské písemné a ústní tradici a je zmíněn také v Novém zákoně. Ježíš Kristus kritizuje farizeje a vysvětluje Židům, že ho David nazývá svým Pánem:
Když Ježíš učil v chrámě, řekl: Jak mohou učitelé Zákona tvrdit, že Mesiáš je syn Davidův? Vždyť sám David pravil v Duchu svatém: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Zasedni po mé pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele pod nohy.‘ Sám David ho nazývá Pánem, jak tedy může být jeho synem?[12]
První křesťané interpretovali život Ježíše ve světle odkazů na Mesiáše a Davida; Ježíš je ústy těžce nemocných osloven jako potomek Davidův v evangeliích Matouše a Lukáše.
O Davidovi se v Koránu mluví jako o hlavním prorokovi a figuruje také v islámské ústní a písemné tradici. Biblická postava Davida inspirovala po staletí mnoho interpretací v umění a literatuře.[11]