Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Osek, okres Teplice)
klášterní kostel v Oseku, okres Teplice From Wikipedia, the free encyclopedia
Opatský kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku u Duchcova je součástí areálu cisterciáckého kláštera v Oseku u Duchcova na Teplicku. Původní románská trojlodní basilika byla barokně přestavěna a bohatě vyzdobena v letech 1712–1719. Památkově chráněný areál kláštera[1] byl roku 1995 prohlášen národní kulturní památkou.[2]
| Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Oseku u Duchcova | |
|---|---|
 Klášterní kostel v Oseku | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Teplice |
| Obec | Osek u Duchcova |
| Souřadnice | 50°37′15,6″ s. š., 13°41′37,68″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | teplický |
| Farnost | Osek u Duchcova |
| Status | klášterní kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | Nanebevzetí Panny Marie |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Octavio Broggio |
| Stavební sloh | románský, barokní |
| Typ stavby | trojlodní bazilika |
| Výstavba | 1207-1220; 1712-1718 |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | východ |
| Stavební materiál | kámen, cihly, štuk |
| Další informace | |
| Adresa | Rooseveltova 1 417 05 Osek u Duchcova |
| Ulice | Rooseveltova |
| Kód památky | 42489/5-2722 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Klášter Osek) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Cisterciáci přišli do Oseka z mateřského kláštera ve Waldsassenu koncem 12. století (v letech 1197–1197) a usadili se při pravděpodobně již existujícím románském kostelíku, který stával na místě kostela dnešního. V letech 1207–1220 byla postavena první trojlodní bazilika, kterou v letech 1421 a 1429 poničili husité. Za opata Scipia, který zastával úřad v letech 1650–1691, byla zahájena barokizace celého zpustlého klášterního areálu, dokončená za jeho nástupců, Benedikta Littweriga a Jeronýma Besneckera. Autorem přestavby kostela byl litoměřický architekt Octavio Broggio, který zachoval původní půdorys (a patrně i základové zdivo), kostel zaklenul a vyzdobil barokními sochami a štuky.[3] Osecký klášterní kostel vykazuje stylovou příbuznost s jinými realizacemi tohoto architekta (například s litoměřickým kostelem sv. Václava).
Opatský kostel má podobu mohutné trojlodní baziliky s vnějšími opěráky a s trojosým, konkávně zvlněným průčelím s plasticky vyloženými římsami a s pětiosým portikem. Zdobí je celkem 13 soch, které jsou uspořádány do čtyř etáží. Po stranách vchodu to jsou sochy evangelistů Matouše, Marka, Jana a Lukáše. Na attice: po stranách stojí sochy apoštolů Petra a Pavla s popiskami, v popředí Církevní otcové: sv. Augustin v biskupském oděvu s mitrou (nesprávně označovaný za Tomáše Akvinského) a sv. Jeroným (v cárech poustevníka a se lvem u nohou). Nad nimi ve výklenku patron celého kláštera sv. Jan Křtitel a po stranách štítu svatí Ambrož s úlem a sv. Řehoř Veliký. Autorem všech soch je František Antonín Kuen (1714–1716).
Kostel v souladu s cisterciáckými zvyklostmi nemá velkou věž. Nad křížením lodi a transeptu je vztyčena pouze malá sanktusová vížka se zvonem.
Interiér
Bazilika má hlavní loď zaklenutou osmi poli stlačených valených kleneb s výsečemi, zdobených žebry křížové klenby a štukaturami, se dvěma výrazně nižšími bočními loděmi, oddělenými mohutnými pilíři a zakončenými vysokou příčnou lodí (transeptem) a obdélným závěrem se třemi klenebními poli. Nad křížením je zdvižena kupole s lucernou. Boční lodi pokračují kolem chóru a na východě končí nízkými válcovými věžemi s kupolemi. Chór a boční lodi jsou zaklenuty tzv. českými plackami.
Fresky na klenbě hlavní lodi znázorňují ambroziánský hymnus Te Deum laudamus a k němu příslušné typologické scény ze Starého zákona, dále Seslání Ducha svatého; namaloval je Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu v letech 1713–1714, Klenby mají bohatou štukovou výzdobu, která byla nově restaurována. Štukatury na klenbách i na stěnách vytvořil Giacomo Antonio Corbellini v letech 1713–1718.
Fresky v chóru, transeptu, bočních lodích a v sakristii zpodobují Umučení apoštolů sv. Ondřeje a Jakuba, sv. Petra jako trůnícího papeže, alegorické a biblické výjevy; namalovali je Václav Vavřinec Reiner v letech 1714 a 1719, Jan Petr Molitor a Josef Kramolín.[4]
Chórová část kostela s presbytářem je od ostatních prostor oddělena chórovou přepažkou se železnou kovanou mříží (tzv. lettnerem).
Hlavní oltář
Obraz Nanebevzetí Panny Marie je dílem Jana Kryštofa Lišky z roku 1696, sochy vytvořil G. A. Corbellini.
Boční oltáře
- Mučednictví sv. Mořice, 1702; Mučednictví sv. Šebestiána, obrazy Michael Leopold Willmann:
- Mučednictví sv. Petra a sv. Pavla, obrazy Jan Kryštof Liška, 1702
- Vidění sv. Bernarda z Clairvaux – obraz na oltáři u chórových lavic, Václav Vavřinec Reiner, 1719
- Zázrak sv. Benedikta – obraz na oltáři u chórových lavic, Václav Vavřinec Reiner, 1719
- Antonín Kern: sv. Jan Evangelista na Patmu, sv. Křtitel, sv. Prokop.
Predely těchto oltářů vyzdobil pestrobarevnou plochou ornamentální výzdobou, zvanou scagliola, malíř a mramorář Jan Vilém Hennevogel.
- Kruchta – v transeptu je vložena malá kruchta s varhanami z roku 1715 a s malovanvýzdobou od Benedikta Kerna.
Lavice
- Chórové lavice řeholníků (stally) se sochami andělů jsou cenným dílem Františka Antonína Kuena z let 1714–1716.jsou vyzdobeny oválnými obrazy světců a blahoslavených řádu cisterciáků: sv. Vilém, sv. Robert, bl. Evžen, bl. Konrád
- Řadové lavice v hlavní lodi mají dřevořezby s iniciálami B.L. opata Benedikta Littweriga z roku 1694[5].
Kazatelna
Pochází z roku 1715 a má bohatou sochařskou výzdobu se skupinou Kristova křtu na stříšce, všechny sochy pocházejí z dílny Františka Antonína Kuena. [6] V západní části hlavní lodi je velká kruchta s většími varhanami.
Figurální náhrobky
Kenotaf zakladatele kláštera Slavka z rodu Hrabišiců vytvořil Giacomo Antonio Corbellini roku 1717. Má podobu sarkofágu s obeliskem a dvěma alegorickými postavami: okřídleného boha času Chróna, který se v žalu sklání na sarkofág, a sedící truchlící ženu – alegorii Času, která v pravici drží lebku. Protějškový kenotaf patří vnukovi zakladatele, opatu Slavkovi II. z rodu Hrabišiců.
Budovy konventu s křížovou chodbou a kapitulní síní a prelatura ke kostelu přiléhají z jižní strany. Na rozhraní presbytáře a chóru je v podlaze vstup do někdejší opatské hrobky, kde je od roku 2010 pohřben zatím poslední osecký opat, Jindřich Bernhard Thebes (opatem 1990–2010, který v klášteře žil v letech 1991–2007). Další náhrobní deska opata se dochovala v rajském dvoře.
Program záchrany architektonického dědictví
V rámci Programu záchrany architektonického dědictví bylo v letech 1997–2014 na opravu památky čerpáno 21 453 000 Kč.[7]
| rok | 1997 | 1998 | 1999 | 2000 | 2003 | 2004 | 2005 | 2006 | 2007 | 2008 | 2009 | 2010 | 2011 | 2012 | 2013 | 2014 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| částka | 3 200 | 3 800 | 2 100 | 1 800 | 1 500 | 1 800 | 1 900 | 445 | 500 | 0 | 1 050 | 420 | 540 | 1 018 | 400 | 980 |
Průčelí kostela
Kostel od jihozápadu
Sochy v průčelí
Loď klášterního kostela
Klenby hlavní lodi
Velké varhany na kruchtě
Wikiwand in your browser!
Seamless Wikipedia browsing. On steroids.
Every time you click a link to Wikipedia, Wiktionary or Wikiquote in your browser's search results, it will show the modern Wikiwand interface.
Wikiwand extension is a five stars, simple, with minimum permission required to keep your browsing private, safe and transparent.
