Kosmický obr
From Wikipedia, the free encyclopedia
Kosmický, či prvotní, obr, bytost či muž, je motiv bytosti, která v sobě obsahuje celý vesmír či jím prostupuje a jednotlivým částím vesmíru odpovídají části jejího těla, objevující se v mnoha světových mýtech o uspořádání a vzniku světa. V některých případech kosmický člověk během procesu stvoření umírá a z různých částí jeho těla svět vzniká, a často je také androgynní, což Mircea Eliade vyložil jako znak počáteční úplnosti, která je narušena, aby mohl vzniknout svět.
Jak veliký byl Atlás, v tak velkou se proměnil horu: v pohoří ruce a plece, vous s vlasyse ve hvozdy mění, co bylo dříve hlavou, to nyní je temenem horským, kosti se kamenem stanou. A zmohutněv na všecky strany, vyrostl do nedozírna (tak bozi, jste rozhodli) takže nebe i se spoustou hvězd vtom spočine na jeho plecích. |
Ovidius, Proměny, Kniha IV, řádky 655-662[1] |
Kosmickému člověku se podobá motiv kosmického vejce, z něhož taktéž vzniká svět a v kterém může být též svět obsažen. Oba motivy mohou mít společný původ, ale jen zřídka jsou kombinovány.[2][3]
Tento motiv je někdy považován za typicky indoevropský, ale objevuje se v mýtech o prvotních bytostech, které těžko mohly být indoevropskými mýty ovlivněny, například o babylónské Tiamat, aztécké Tlaltecuhtli nebo tahitském Ta'aroavi.[4]
Podle indologa Michaela Witzela lze počátky tohoto motivu spojit s mýty paleolitických loveckých společností, či dokonce mýty neadrtálskými, přičemž kosmického obra spojuje s obrazem uloveného a zabitého zvířete, především medvěda. Na podporu svého názoru uvádí medvědí oběť u Sámů, sibiřských kmenů a Ainuů, a tabu týkající se kostí zabitých zvířat: Nesmí být poškoženy, aby se zvíře mohlo znovu zrodit.[2]